Mazlení se k Dharmě

milý příteli,

Máš pravdu, dlouho jsem nepsal. Vysvětlím proč. Zde nejlépe poslouží analogie.

Před několika lety jsem si za vámi a dalšími mými laskavými učiteli stěžoval na nemoc (utrpení). Zmínil jsem příznaky, stěžoval si na ty, které mě nejvíce trápily. Poslouchali jste dobře, s laskavostí ve tvářích. Navrhli jste mi léčbu (dharmu), vaše návrhy byly naplněny vaším soucitem. Když šel k lékaři, odpověděl jsem jako každé dítě. "Co tím myslíš, že mám to a to?" „Chceš, abych si vzal co? Ta věc chutná tak ošklivě!" „Kolik bych si měl vzít a kdy si to mám vzít? Jsi si jistý, že to tak mám brát? Myslím, že to vím lépe (úsměv). Dál a dál jsem šťouchal a šťouchal, zpochybňoval a dokonce se bouřil. Jak šel čas, trochu jsem vyrostl. Jak jsem poslouchal vaše rady a občas se jimi řídil (úsměv), začal jsem být o něco zdravější. Konečně mě napadlo, že jste zkušení lékaři. Rada, kterou jsi mi dal, byla správná, diagnóza byla pravdivá. Lék, který jsi mi dal, byl ten nejlepší na světě, neexistuje žádný jiný, který by mě dokázal vyléčit takhle. Takže nastal čas, abych se vás přestal vyptávat, podruhé hádat vaše rady, ptát se na cestu do lékárny (nemluvě o tom, kolikrát jsem se ptal, jestli nemáte cestu do bližší lékárny, usmějte se). Byl čas přestat se ptát na všechny otázky a jít domů, sbalit se, usadit se a vzít si léky.

Nechápejte mě špatně, ale stále se bráním hořké chuti (je jen hořká, protože jsem zvyklý na chuť věcí, které jsou pro mě špatné). Pořád taky nejsem moc dobrý pacient. Nedodržuji svůj rozvrh léků vůbec, jak bych měl; ale snažím se.

Proto jste ode mě neslyšeli, ctihodný Chodrone. Upřímně řečeno, hluboce jsem se zamiloval do Dharmy a rozhodl jsem se s ní přitulit. Analogicky jsem se rozhodl, že půjdu domů a vezmu si léky. Pokud zaznamenám podivné vedlejší účinky, zavolám doktorovi (mým milým učitelům). Pokud věci jdou tak, jak lékař řekl, že by měly, nemá smysl objevovat se v ordinaci a neustále ho otravovat. Místo toho budu chodit na pravidelné kontroly a pokračovat v léčbě.

Tak, jak se mi to povedlo? Stellar, můj milý příteli. Cítím se opravdu dobře. Jistě, jsem stále velmi chudý buddhista; ale, to je v pořádku. Mistr Šantideva nás naučil, že zvykáním se nic neztíží. Tak co když jsem špatný buddhista, každým dnem se zlepšuju. Skvělé na tom je, že se nezlepšuju v tom, být dobrým vnějším buddhistou... moje mysl se zlepšuje. O to skutečně jde a bylo to skvělé.

Ano, i tady mám v poslední době své vzestupy a pády. Nemůžu ti říct, jak jsem frustrovaný celou tou věcí. Jednu minutu si říkám: „Ach, jak dlouho to bude trvat, než budu nosit šafrán klášterní róby. Příští minutu si říkám: "Ach, je žhavá." To je v pořádku, ale není to tak intenzivní, jak to bylo.

Když už jsme u jazyků, dovolte mi, abych vám řekl o laskavosti naší knihovnice (takže můžete dostat svých deset procent zásluh za radost, usmějte se!) Požádal jsem naši knihovnici, aby zvážila zařazení sanskrtského gramatika a slovníku na čtvrtletní knižní objednávku. No, pokusila se nějaké najít, měla nějaké potíže, a pak nakonec našla, sanskrtský jazyk, úvodní gramatika a čítanka, od Waltera Hardinga Maurera. Nechci ani zmiňovat, co to stálo; ale stačí říct, že bych to nikdy neměl přístup k tak vynikajícím materiálům, nebýt její laskavosti.

Tohle všechno někam směřuje, ctihodný Chodrone. Neučím se tibetštinu a sanskrt, abych mohl říct: „Podívejte se na mě, já jsem pan vševěd. Je to proto, že jsem se rozhodl. Zpočátku to všechno začalo slovy: „Rád bych mohl číst texty, které ještě nejsou přeloženy.“ Pak to bylo: "Rád bych si přečetl 100,000 18,000 veršů o Dokonalosti moudrosti." Koneckonců, přečetl jsem těch 20 18,000 veršů. Ale překladatel toho textu řekl něco, co mi opravdu vadilo. Řekl, že by bylo nepravděpodobné, že by se v příštích 100,000 letech někdo pokusil znovu přeložit těch XNUMX XNUMX veršů. Řekl jsem si: „Cože? A co těch XNUMX XNUMX veršů?" Zemřu, než si to přečtu? A co ostatní?"

Takže se to stalo životním cílem, chci přeložit Dokonalost moudrosti ve 100,000 XNUMX verších. Vím, je to trochu ambiciózní vzhledem k tomu, že neumím ani sanskrt, ani tibetštinu. Tak co, já nejsem Buddha přesto buď. Znamená to, že se jím nemohu stát, protože jím ještě nejsem? Samozřejmě že ne. To samé s jazyky. Protože je neznám, neznamená to, že se je nemohu naučit. Koneckonců už mám klasický literární základ tibetského jazyka, tibetsko-anglický slovník a gramatiku sanskrtu. To a mám spoustu času!

Tím se dostávám k mé otázce týkající se materiálů. Víte, kde bych mohl získat kopii této konkrétní sútry Dokonalosti moudrosti? Nejraději bych to našel jak v sanskrtu, tak v tibetštině. Je úplně jedno, jestli jde o fotokopii nebo cokoliv jiného. Záleží jen na tom, aby byl text čitelný. Potřebuji také najít sanskrtsko-anglický slovník (nemusí jít z angličtiny do sanskrtu, protože mám v úmyslu překládat pouze jedním způsobem.) Pokud o žádném místě nevíte, mějte prosím uši otevřené . Jakmile zjistím, kde ji získat, mohu požádat o pomoc své přátele a rodinu, abych ji skutečně získal.

Možná by vás zajímalo, zda jsem zvážil velikost tohoto úkolu a zda jsem uvážil, že bych takový úkol v tomto životě nemohl splnit. Samozřejmě, že mám. Po dlouhém zvažování jsem dospěl k tomuto závěru: Kdybych zemřel uprostřed plnění tohoto úkolu, nebo možná ještě předtím, než jsem začal (kdo ví, jestli se zítra probudíme, co?), je mi stále lépe. za to, že jsem se snažil. To znamená, že karmický sklon zpřístupnit toto svaté písmo co největšímu počtu vnímajících bytostí ve mně zůstane, i když si nevzpomenu na jazyk, který jsem se v tomto životě naučil, nebo dokonce na název sútry.

To je něco, co jsem se tady naučil. Přišel jsem na to, proč mohou být bódhisattvové trpěliví, proč na třech bezpočtu velkých eonů ve skutečnosti nezáleží. Pochopil jsem, že nezáleží na tom, jestli zemřu jen jednou nebo 100,000 XNUMXkrát, než se stanu Buddha. Nezáleží ani na tom, jestli zapomenu své jméno pokaždé, když zemřu, stejně jako zapomenu na jméno každého člověka, kterého jsem kdy znal, a na každou knihu, kterou jsem kdy četl. Sklon k pravdě ve mně nakonec sílí, čím více ji pěstuji. Takže, když můžu přijít o již vyzrálý výsledek karma-tento tělo, toto jméno – neztratím tu nezměrnou zásluhu, která pochází z hledání pravdy pro dobro všech živých bytostí. Budu se přibližovat stále blíže, tento i další život. Taková je síla pravdy, vzájemně závislého vzniku.

Tím bych to uzavřel. Prosím, dávejte na sebe pozor a na každého, koho potkáte.

JH
září 2005