Stiskl George Washingtona tak pevně, že se rozplakal

Pokaždé, když mám chvilku čistoty a ticha, jsem smutný. Smutné pro všechny časy, kdy jsem měl pomáhat, ale místo toho jsem se díval. Smutný pro všechny ty skvělé a jednoduché věci, které mě minuly bez povšimnutí. Věci, které jsem považoval za samozřejmé a nedokázal jsem je ocenit, a všechny ty, které mi v budoucnu uniknou, až odejde tato krátká pauza. Právě v tomto smutku cítím největší nutkání jednat, nechat svůj soucit přemoci mou chamtivost a sobectví.

Dlouho jsem bral základní buddhistické učení, že se člověk musí všeho zříci připevnění do vnějšího světa s cílem vymýtit touha a skoncovat s utrpením, což znamená, že bychom se o věci neměli starat ani je necítit, protože nám to přinese jen utrpení. Takže jsem dlouhou dobu procházel životem jako kyborg ze sci-fi filmu, rezervovaný a vzdálený. A přestože jsem byl mírumilovný a klidný, můj život byl nudný a postrádal smysl.

Pak jsem jednoho dne narazil na Mettá Sutra¹ který zní:

Kdo je zběhlý v dobru a chce dosáhnout stavu klidu, měl by jednat takto:
Měl by být schopný, vzpřímený, dokonale vzpřímený, poddajný, jemný a pokorný.

Spokojený, snadno podporovaný, s několika povinnostmi, s prostým živobytím, ovládaný smysly, rozvážný, nerozvážný, neměl by být zištně připoután k rodinám.

Neměl by se dopustit žádné nepatrné chyby, aby ho ostatní moudří lidé mohli odsuzovat. Pak by měl kultivovat svou myšlenku takto: Kéž jsou všechny bytosti šťastné a bezpečné; ať je jejich mysl spokojená.

Jakékoli živé bytosti tam mohou být – slabé nebo silné, dlouhé, statné nebo střední, malé, malé nebo velké, viděné nebo neviditelné, ti, kteří žijí daleko nebo blízko, ti, kteří se narodili, i ti, kteří se teprve mají narodit – mohou všichni bytosti bez výjimky buďte šťastné!

Ať jeden nepodvádí druhého ani nepohrdá nikým a na žádném místě. v hněv nebo špatně nedovolí, aby jeden přál druhému nic zlého.

Stejně jako by matka chránila své jediné dítě i za cenu ohrožení vlastního života, ať si pěstuje bezmezné srdce ke všem bytostem.

Nechť myšlenky bezmezné lásky prostoupí celý svět – nahoře, dole i napříč – bez jakýchkoli překážek, bez jakékoli nenávisti, bez jakéhokoli nepřátelství.

Ať člověk stojí, chodí, sedí nebo leží, dokud je vzhůru, měl by si tuto všímavost udržovat. Říká se, že toto je vznešený stav v tomto životě.

Nespadnutí do špatné názoryctnostný a obdařený vhledem se vzdává připevnění ke smyslovým touhám. Takový člověk se skutečně nevrátí, aby znovu vstoupil do lůna.

Po přečtení tohoto jsem si uvědomil, že Buddha neříkal nestarat se a nemilovat, ale nechat tuto péči nebo lásku zakládat spíše na soucitu nebo altruismu než na chamtivosti, hněv, nebo neznalost.

Od té doby se snažím pěstovat soucit a altruistický přístup, ale je to velmi obtížné. A čím více kultivuji tyto ctnosti, tím těžší je moje praxe. Je pro nás například snadné podat tonoucímu pomocnou ruku. Ale je pro nás velmi těžké dát té samé osobě naše celoživotní úspory, aby mohl zaplatit život zachraňující operaci. Nebo je pro nás snadné odvézt souseda někde v autě. Ale je pro nás nesmírně těžké dát to samé auto bezdomovci, i když prostý přístřešek našeho auta by mu zabránil umrznout k smrti. A to i v případě, že jste měli dvě nebo tři auta. A kolik z nás by toho člověka vůbec svezlo v autě?

Všichni víme, že život a blaho jiného člověka jsou k nezaplacení a mají větší cenu než veškerý náš majetek. Ale nechá je naše ego jít?

1. Překlad Ctihodný W. Rahula ↩