Tisk přátelský, PDF a e-mail

Kdo mě otravuje?

Od WP

Foto od px zde.

WP je 27 a strávil posledních 7 let ve vězení. Ve vězení cvičil zazen a velmi mu pomohly nahrané meditace o lásce a soucitu. Řekl, že rád píše příběhy, tak jsem ho požádal, aby jeden napsal. Toto je první. To je pravda.

Když mi bylo 18, bral jsem hodně tvrdých drog a běhal se spoustou drsných lidí. Prodával jsem drogy, vykrádal domy a sháněl ukradené šeky, abych si mohl koupit drogy a z čeho žít. Jedné noci se tři z chlapů, se kterými jsem spáchal tyto zločiny, rozhodli z nějakého důvodu mě zabít.

Celý večer jsme šňupali kokain a došel nám kolem půlnoci. Díval jsem se v televizi na dokument o Miku Tysonovi. Byli schoulení na pohovce a o něčem diskutovali. Z ničeho nic mi John říká, že si dá ještě koks. Další dva kluci, Tim a Eric, pokračovali ve sledování televize.

John se vrátil asi o 15 minut později a na zrcadle oddělil čtyři řádky koksu. Pak sroloval dolarovou bankovku a odfrkl si. Ale místo toho, aby to odfrkl, vypadalo to, jako by to sfoukl ze strany zrcadla. Jen jsem si myslel, že si se mnou moje mysl zahrává, protože jsem neměl důvod věřit, že tihle chlapi mě chtějí dostat.

Tak jsem si odfrkl jako další. A hned jak jsem to odfrkl, myslel jsem, že by ti koks neměl tak pálit nos. Pak jsem ztratil zrak asi na 20 sekund, možná déle. Když se to vrátilo, kolem všech světel byly tlusté červené kruhy jako červená duha. Měl jsem pocit, jako by byla rozříznutá hlava, zaťaté zuby a srdce mi tlouklo rychlostí tisíc mil za hodinu.

Podíval jsem se na Tima a Erica a oni škrábali své čáry na kus papíru a skládali je s tím, že si to nechají na později. No, narkomani si drogy nenechávají na později. Hned jsem věděl, že mě otrávili.

Podíval jsem se zpět na televizi a snažil jsem se udržet klid, zatímco jsem přišel na to, co mám dělat. Ale nemohl jsem myslet kvůli jedu a kvůli tomu, že jsem zpanikařil. Pak jsem si všiml, že někdo vypnul televizi. Nevím, jak dlouho to bylo mimo. Ale jsem si jistý, že si všimli, že sleduji prázdnou obrazovku.

Rozhodl jsem se, že odtamtud musím rychle zmizet. Tak jsem se rozhlédl po obývacím pokoji a všiml jsem si, že dvě Johnovy děti sedí na podlaze a hrají si. Takže jsem si nemyslel, že by se uchýlili k násilí, kdybych vstal a odešel. Jediný problém byl, že jsem tam neměl své auto. Tak jsem riskoval a řekl Timovi, aby mě odvezl do obchodu. Všichni vypadali šokovaně, ale Tim souhlasil.

Vybral jsem si Tima, protože jsem s ním chodil do školy a věděl jsem, že nemůže bojovat. Byl to zloděj, ale ne muž násilí. Každopádně, když jsme nasedli do auta, řekl jsem mu, aby mě odvezl do domu mé matky, 30 mil daleko. Snažil se mě přemluvit, abych se vrátil do Johnova domu, ale nakonec to vzdal.

Cestou nic neřekl. Ale pořád na mě koutkem oka koukal. Přesto jsem se s ním nesetkal. Byl jsem příliš zaneprázdněn snahou udržet klid pohromadě. Přemýšlela jsem, jestli ho nechat, aby se otočil a vzal mě do nemocnice. Srdce mi bilo stále rychleji a bolest hlavy se zhoršovala. Než jsem se rozhodl, dorazili jsme k mámě domu.

Šel jsem do kuchyně, vytáhl z lednice galonové mléko a začal ho pít. Pak moje srdce začalo vynechávat údery a zpomalovalo se na jeden úder každých pět sekund. Pak by se zase začalo závodit. Dělalo to pořád dokola.

Pomyslel jsem si: "No, asi mě dostali." Tak jsem dostal papír a napsal na něj všechna jejich jména spolu s větou, že mě otrávili a strčili mi ho do zadní kapsy. Pak jsem popadl bezdrátový telefon a galon mléka, vešel do ložnice své mámy a nevlastního otce a posadil se do nevlastního křesla. Probudil se a zeptal se mě, co dělám. Řekl jsem mu, že je mi špatně a sedím tam pro případ, že bych potřeboval, aby zavolal sanitku. Nic jiného neřekl. Tak jsem tam seděl další tři hodiny a při pití mléka jsem odříkával všechny možné modlitby.

Druhý den jsem se probudil ve svém starém pokoji a moje první myšlenka byla najít zbraň a zastřelit ty tři chlapy. Ale když jsem se osprchoval a dostal něco k jídlu, uvědomil jsem si, že se nesnažili dělat nic, co bych nedělal já sám sobě. Kokain, crack a kyselina, které jsem dělal, byly jedy. A když dobrovolně používám tyto jedy, proč bych měl zabíjet tyhle lidi za to, že mi dali jiný?

Rozhodl jsem se tedy neoplácet a na chvíli jsem si lehl. Dostal jsem práci v továrně na přívěsy a na nějaký čas jsem se přestěhoval zpátky k mámě.

To bylo naposledy, co jsem použil tvrdé drogy. Bohužel jsem brzo propadl alkoholu a ten je horší než všechny. Přestal jsem brát drogy, pít a dokonce i kouřit cigarety, ale stále toužím po alkoholu. Držet se od toho dál, až vypadnu, bude výzva, ale myslím, že to zvládnu.

Věznění lidé

Mnoho uvězněných lidí z celých Spojených států si dopisuje s ctihodným Thubtenem Chodronem a mnichy z opatství Sravasti. Nabízejí skvělé vhledy do toho, jak uplatňují dharmu a jak se snaží být prospěšní sobě i ostatním i v těch nejobtížnějších situacích.

Více k tomuto tématu