Tváří v tvář násilí

Tanya:

Další válka, další masová střelba, další sebevražedný atentát – jak mohu mít nějaký vliv na ukončení tohoto masakru? Ten chaos, který se zdá být tak vzdálený a neřešitelný, je na jednom konci potrubí nebo kontinua a druhý konec je právě tady.

Když si všimnu, že se objevilo slovo zaslouží si, když věřím, že já nebo někdo jiný si něco zaslouží, moje odolnost a soucit klesá, moje nátlaková schopnost a netrpělivost se zvyšují. Zaměřuji se na výsledky a zkratky. Jsem v kontinuu násilí. Přijímám mýtus o vykupitelském násilí.

Tento mýtus – představa, že si někdo zaslouží trest „pro své vlastní dobro“ nebo „pro dobro společnosti“ – tento klíčový koncept, díky kterému je snadné být násilný – je tak všudypřítomný, že jej jen zřídka uznáváme jako mýtus.

Jakmile člověk, skupina nebo kultura věří, že si někdo zaslouží trest, je to malý krůček k zabíjení. Jakmile přijmeme, že někteří lidé „je třeba zabít“, zbývá jediná otázka „Kdo? kdo zemře? kdo rozhoduje? Není divu, že u nás dochází pravidelně k masovým vraždám.

Tak co dělat?

Když je moje srdce otevřené a moje mysl soucitná, hluboce se spojím s ostatními a vzájemně prožíváme radost a uzdravení. (Fotografie od, autor fotografie Roberto Maldeno)

Ve chvílích, kdy je mé srdce otevřené a moje mysl soucitná, se hluboce spojuji s ostatními a vzájemně prožíváme radost a léčení. Z cizích lidí se stávají blízcí přátelé.

Mám jasnější mysl, šťastnější srdce a lépe rozumím Dharmě v přítomnosti Jeho Svatosti Dalai Lama než kdykoli jindy. Představuji si, že jeho propojenost se sebou samým, autenticita a bezpodmínečné přijetí je sdělováno mně (a všem ostatním) neverbálním, přímým způsobem a já odpovídám tím, že se stanu lepším já – sympatickou vibrací.

Hádám, že zázračné události léčení a probuzení popsané v sútrách a evangeliích pocházely z Gautamy Buddha a Ježíš je hluboce propojený a přítomný, bezpodmínečně soucitný a přijímající. Obyčejní lidé reagují na mimořádnou soucitnou pozornost a stávají se neobyčejnými.

Když jsem plný starostí o sebe, cítím se nespojený a „nedostatečnými zdroji“, nespojuji se s ostatními soucitně a je mi to jedno. Když jsem si vědom svých pocitů a jednám v souladu se svými hodnotami, komunikuji s ostatními a se sebou silnými zdravými a léčivými způsoby. Hmm, zdá se docela jasné, co dělat.

Měnit svět jednu pozitivní interakci za druhou se může zdát nepravděpodobně pomalé a obtížné – dokud se nepodívám na selhání jiným způsobem.

Heather:

Navzdory krveprolití v Paříži minulý pátek večer, co mě nejvíce znepokojuje, jsou následky. Zatímco se jako náboženští věřící „křesťanského“ národa prohlašují za morální vysoké postavení, vůdci a občané USA chrlí lži a podněcují strach. Znovu tváří v tvář velkým těžkostem a bolesti, my, americký lid, uzavíráme svá srdce před těmi, kteří to nejvíce potřebují, když požadujeme uzavření našich hranic a trváme na vyhlazení našeho „nepřítele“ z povrchu zemského. Z toho jsem hluboce smutný a zjišťuji, že je to mnohem hůře stravitelné než skutečné teroristické činy.

Veškerá škoda na světě je způsobena nevědomostí; z víry v toto inherentně existující „já“; přesvědčení, že kdokoli jsme právě teď, je zalitý do betonu. I já propadám této nevědomosti se svým spravedlivým rozhořčením: Proč nemůžeme dělat lépe než tohle? Proč musíme vždy reagovat tvrdou rukou a snažit se zničit cokoliv, co nám stojí v cestě? 

Minulý týden jsem byl neklidný, roztěkaný a sklíčený. Truchlím nejen pro Pařížany, ale i pro nás jako národ. Možná bych měl truchlit i sám za sebe. Protože ani já nejsem tím, kým se zdám být. Veškerý potenciál udělat činy, které u druhých odsuzuji, jistě dřímá v mé mysli a čeká na to správné Podmínky dozrát. Jsem v něčem jiný? Nebyl jsem/nemohl jsem být tím sebevražedným atentátníkem? Nebyl jsem/nemohl jsem být politikem, který šíří lži, abych dosáhl svého cíle a podněcoval strach pro svůj vlastní prospěch? Nebyl/nemůžu být obyčejným občanem, který se bojí o svůj život a život svých dětí a uzavírá zbytek světa v zoufalé snaze najít pocit jistoty a bezpečí v nejistém světě? Kolikrát za poslední rok, poslední měsíc, poslední týden jsem odešel z příležitosti prospět někomu, kdo to potřeboval? Pod tyranií „já“ jsem zotročen její propagandě a porušuji své vlastní aspirace, svůj vlastní potenciál. Jak mohu za totéž selhání vinit ostatní?

Dokud jsem pod vlivem nevědomosti, příslušnosti a karma, Mám potenciál stát se právě těmi věcmi, které nyní odsuzuji. Možná by nemělo být překvapením, že samsára pod vlivem těchto odporných útrap vzkvétá. A přesto to nějak musí přestat. Připadá mi to velké a je to tak. Krmila jsem sebeuchopení od dob bez počátku, stejně jako my všichni, ale existuje alternativa. Ta karmická semínka nemusí dozrát a my nemusíme dál žít ve stínu našeho zmatku. Co ale dělat jít do útočiště? Co dělat, než se očistit? Co dělat, než být hlasem míru v rozzlobené místnosti?

První přednáška z této série: Reakce na terorismus
Druhá přednáška v této sérii: Modlitba za svět
Třetí přednáška v této sérii: Příliš cenné na to, abychom je ztratili