Strach a apatie v reakci na masovou střelbu

• Žít své životy, aniž bychom se přehnaně báli a netrpěli úzkostí
• Zůstat ve spojení s ostatními, aniž byste se stali apatickými
• brát-a-dávat rozjímání vytvářet spojení a soucit

Část 1: Smutek a hněv v reakci na masovou střelbu
Část 3: Zacházení s násilnými činy

Včera jsme se trochu bavili o žádosti, kterou někdo vznesl, abychom promluvili o masových střelbách, ke kterým došlo. A tak jsem trochu mluvil o tom, že je mi z nich smutno a také jsem naštvaný. A tak jsem dnes přemýšlel o strachu, což je také emocionální reakce, kterou bychom mohli mít, když se tyto věci stanou.

Práce se strachem

A včera v době lékařského jídla jsme s Dani [nyní ctihodnou Jampou] mluvili a ona říkala, jak, když poprvé přijela do Států, nechtěla zůstat sama před supermarketem a čekat na někoho, protože slyšela o všech těchto druzích násilných věcí a všech těch lidech, kteří legálně nosí skryté zbraně, a to ji vyděsilo. A bylo mi z toho velmi smutno, protože jsem si myslel, víte, že Spojené státy mívaly v zahraničí takový obraz, že jsou zemí svobody, prosperity a svobody, a nyní se zdá, že v zahraničí začínáme mít obraz násilné místo se zbraněmi zdarma. A pomyslel jsem si, že je velmi smutné, že se takový obraz začíná dít. Víš? Co dělat?

Nebýt úzkostný a zbytečně se bát

Ale když se nad tím zamyslíte... Nemyslím si, že bychom měli mít takovou úroveň strachu. Chci říct, prostě musíme žít svůj život. Nyní by samozřejmě někdo mohl říci: "Ale lidé, kteří šli do kina, to dělali, a podívejte se, co se stalo." Jde ale o to, že je to tak, že každý den žijeme své životy a pak se jednoho dne mohou stát věci, které jsme nečekali. Chci říct, že lidé mají dopravní nehody. Ale to, že auto může být nebezpečné, neznamená, že v něm někdo nikdy nejezdí. A dochází k haváriím letadel, ale to, že jsou nebezpečné, neznamená, že se do letadel nedostanete. Takže si myslím, že musíme i nadále procházet našimi životy s tím, že prostě... nedovolíme, aby se naše mysl stala úzkostnou a zatíženou zbytečným strachem. Protože všelijaké věci se samozřejmě mohou stát. Ale když vytváříme strach, obavy a úzkost, tyto věci se pro nás stanou, myslím, v dlouhodobém horizontu větším utrpením než věci, kterých se bojíme a které je velmi nepravděpodobné. A tak si myslím, že si musíme zachovat optimistickou mysl a mírumilovnou mysl.

Včera večer jsme mluvili o tom, že někdy přicházejí pocity strachu, když jsme na novém místě a o stereotypech jsme slyšeli jen z televize nebo cokoli jiného. A také to, že jsme na novém místě, nevíme… je to neznámé, a tak jsme ze všeho trochu nervózní. Ale opravdu, dokonce i pro ty z nás, kteří zde žijeme dlouho, nenecháme svou mysl zapadnout na nějaké strašlivé místo, ale zachováme postoj, který lidi vítá se štěstím, radostí a důvěrou a tak dále a tak dále. Takže si myslím, že je to docela důležité, než nechat mysl vymýšlet spoustu věcí, které jsou, víte, vysoce nepravděpodobné.

Pracovat s apatií, zůstat ve spojení

A pak další věc, o které jsme mluvili, další pocit, který by se mohl stát, je naprostá apatie a otupělost. Jinými slovy, víte: "Ach, tady je další hromadná střelba, no, [pokrčení rameny, povzdech] nic, co nemůžu dělat. Díky bohu, že jsem to nebyl já nebo někdo koho znám. A je příliš těžké o tom přemýšlet, takže zapněte televizi na jiný kanál. Nebo předstírejme, že to byl film místo reality. Nebo si dáme drink nebo kouříme jointa. Nebo jít tančit. Nebo udělejte něco jiného a prostě nám umrtvíte mysl. A nemyslím si, že to je vůbec řešení, jak se vypořádat se strachem a úzkostí, nebo smutkem popř hněv.

A myslím si, že způsob, jak mohou buddhističtí praktikující zůstat ve spojení v takových situacích, je skutečně dělat praxi braní a dávání – kde skutečně bereme utrpení obětí a pachatelů a dáváme jim naše tělo, majetek a zásluhy, a představovat si, že všichni dostanou vnitřní a vnější příznivé Podmínky praktikovat Dharmu a stát se Buddhy. A opravdu to dělat rozjímání takže zůstáváme ve spojení s ostatními lidmi a nejenže se zvrhneme do jakési otupělé rezignace, která vypadá jako apatie, ale pod ní je hněv a strach a spoustu dalších nepříjemných emocí.

Vidět laskavost ostatních

A po natáčení v divadle v Coloradu jsem dostal něco, co někdo napsal – nejsem si jistý kdo – ale říkal: „Dobře, tam byl hněv a šílenství toho natáčení, ale bylo tam také tolik lásky a péče.“ Protože jste měli lásku a péči policie, která vstoupila, a týmů SWAT, které vstoupily. Od různých lidí v kině, kteří chránili ostatní a někdy při tom přišli o život. Nebo kdo vytáhl zraněné a dostal je do nemocnice a lékařské péče. Pak tu byla laskavost všech lékařů a sester v nemocnicích. Z ostatních lidí v této komunitě i z celé země vycházel jakýsi ohromující pocit lásky a soucitu. A závěr byl, že můžete mít jednu osobu nebo několik lidí s tímto druhem intenzity hněv, ale když se podíváte na celkový obraz, reakce na násilí skutečně vyvolala neuvěřitelnou lásku a soucit a laskavost a péči od obrovského množství živých bytostí. A tak je velmi důležité si to pamatovat a nezůstávat jen v tom obrovském zmatku a bolesti a hněv osoby, která akci provedla. Ale opravdu myslet na laskavost všech ostatních, kteří přistoupí na talíř a pomohou situaci napravit a starat se o druhé.

Dobře? Takže si myslím, že toto jsou jen některé nástroje k použití v tomto, v reálném životě, kdy se děje Dharma. ne? A tak nejen dovolit navyklým emocím vyvstat a převzít je, ale skutečně se zastavit, podívat se na tyto emoce a zpochybnit je a zeptat se: „Jsou realistické? Jsou prospěšné?" A když vidíme, že nejsou, pak se dívat a vidět laskavost a brát a dávat rozjímání. A tak tímto způsobem přeměňte naši emocionální reakci v něco, co vytvoří dobro na planetě a harmonii mezi lidmi.

Takže to je naše práce.

Síla lásky

[Ctihodný Chodron pozval Daniho (nyní ctihodného Jampu), aby se podělil o svůj příběh.]

Danny: Tento příběh mi vyprávěl učitel z tibetského centra v Hamburku. Slyšel to od jednoho ze svých studentů. Student pracoval pro Červený kříž a byl poslán pracovat do Iráku. Byla vedoucí skupiny lidí, kteří tam podporovali její práci. Odešla cvičit milující laskavost rozjímání společně s její skupinou. Jednoho dne jí zavolali, že na tržišti je člověk, který se chce zabít s bombou na sobě tělo zabíjet i ostatní. Řekla své skupině, kterou vede, aby zůstala pozadu a pokračovala v milující laskavosti rozjímání dělali a ona šla na tržiště, k muži s bombou. Ve své mysli pokračovala v milující laskavosti rozjímání. Když se k muži přiblížila a on ji uviděl, přestal s tím, co dělal. Pustil to a zvedl ruce. Někdo se ho později zeptal, proč přestal, a on řekl, že nemohl podstoupit to škodlivé jednání, protože cítil tolik lásky a soucitu a myslel na svou matku. Muž zastavil své škodlivé jednání pravděpodobně kvůli milující laskavosti rozjímání. Síla milující laskavosti je neuvěřitelná… a je důležité to udělat hned. Nemusíme čekat, až někdo udělá nebo naplánuje tyto škodlivé akce. Můžeme to udělat dříve, než dojde ke škodlivým činům; nyní v našem každodenním životě. O to se chci podělit.

[Publikum neslyšitelné]

Ctihodný Thubten Chodron: Ano, takže další způsob, jak se lidé této příležitosti opravdu chopí a vyjádřit svou lásku a soucit, je, že jsme dostali dopis od komunity Sikhů ve Spokane, velmi pozitivní dopis, který ve skutečnosti říká, že se nebudou zlobit a nenávidět. a pomstychtiví za to vůbec a zvoucí všechny, aby přišli na vegetariánské jídlo a vigilie při svíčkách, vlastně dnes večer, do jejich chrámu. Takže zjišťujeme, jestli někteří z našich přátel ve Spokane mohou jít reprezentovat opatství.

Část 1: Smutek a hněv v reakci na masovou střelbu
Část 3: Zacházení s násilnými činy