Výběr přátel

Ctihodný Thubten Chodron: Buddhistická nauka obsahuje mnoho pasáží o tom, jak si dobře vybírat přátele a vlastnosti, které u přátel hledat. Varují, že škodlivý přítel není někdo s rohy, ale někdo, kdo je přátelský a kdo nás má rád, ale nemá dobré etické hodnoty. Chtějí, abychom byli šťastní, ale oni vidí štěstí ve smyslu smyslových požitků, světského úspěchu a získání všeho, co můžete pro sebe. Takže ačkoli to myslí dobře (na jedné úrovni), pokud se k nim přiblížíme, zavedou nás do problematických situací a katastrof.

BF: Líbí se mi, co jsi řekl o škodlivých přátelích. Takové přátele jsem měl celý svůj život, dokud jsem nepřišel do vězení a nezačal se vědomě snažit stýkat se s lidmi, kteří byli s ohledem na cíle a principy na stejné vlně jako já. Kdysi jsem to kopal se „zábavnými“ lidmi, s krásnými lidmi, se zvířaty na párty. Nebo abych citoval starého přítele ze 70. a 80. let, „bohatý a bezcílný“.

Tady ve vězení jsem se skoro celý svůj pobyt snažil udělat ze sebe lepšího člověka. Stýkám se pouze s lidmi, kterým na mě záleží a kteří mě chtějí vidět být šťastný a úspěšný a stát se lepším člověkem. I když chodíte s lidmi s dobrými úmysly, často vás ochromí. Budou překážkou tam, kam se snažíte dostat. Tady ve vězení je to ještě těžší, protože je tu tolik lidí, kteří vás strhnou dolů, když jim to dovolíte.

Chci být po zbytek svého života tím nejlepším člověkem, jakým mohu být. Naprostá většina lidí, se kterými jsem se pohyboval, jak před vězením, tak tady ve vězení, se o mě ve skutečnosti nestará, nebo se zajímá o to, co bych se měl snažit dělat. Vždycky mě chtěli/chtějí pro svůj vlastní zisk nebo zábavu, aby se ospravedlnili, získali moji spolupráci nebo cokoli jiného.

Lidí, kteří se o mě jako o člověka skutečně starají a chtějí, abych byl tím nejlepším člověkem, jakým jsem kdy mohl být, je velmi málo. Malá základní skupina přátel a rodiny, kterou teď mám, jsou lidé, kteří tu vždy budou. Pohřbím je, až projdou, nebo oni pohřbí mě, až vyprší můj čas. Jsou celoživotní.

Vidím, že součástí mého předchozího problému s přáteli bylo, že jsem příliš důvěřoval lidem, kteří takovou důvěru nezvládli. Čekal jsem, že jich bude víc, než by mohli být. V některých případech to byla jednoznačně moje chyba, že jsem důvěřoval lidem, kteří byli odsouzeni k tomu, aby nesplnili má očekávání. Mnoho lidí, kterým jsem věřil, si této důvěry nezasloužilo kvůli své osobní situaci. Vidím, že za ty chyby musím nést zodpovědnost.

Musel jsem přijít do vězení, abych zjistil dvě velmi základní, ale mimořádně důležitá fakta o životě. První je, že kvalita přátelství je milionkrát, ne, miliardkrát důležitější než množství přátel. Jeden opravdový přítel má cenu více než milion přátel za hezkého počasí.

Druhá je jednoduchá pravda, že přátelé jsou rodina, kterou si můžete vybrat. Kdysi jsem si myslel, že protože lidé jsou moje rodina, mají se mnou ty nejlepší úmysly. Později jsem si uvědomil, že to nemusí být pravda. Nyní se moje „rodina“ změnila v lidi, které chci jako svou rodinu, lidi bez pokrevního spojení, ale s něčím lepším: láskou a respektem. Myslím, že moje budoucnost bude mnohem šťastnější a naplňující díky rodině, kterou jsem si pro sebe vybral. Myslím, že budu mít mnohem lepší šanci naplnit svůj potenciál. Myslím, že budu moci být lepším člověkem pro ostatní lidi. Laskavější. Soucitnější. Více služeb. S pozitivním dopadem. Doufám.