Přemýšlení o smrti

Jak se na obzoru rýsují další narozeniny a já se stále více přibližuji k 70 letům, zdá se, že myšlenka na vlastní smrtelnost zaměstnává stále větší množství mé pozornosti. Myslel jsem, že to téma dobře ovládám, dokud jsem si něco nepřečetl Kniha radosti, je New York Times bestseller od Jeho Svatosti Dalai Lama a arcibiskup Desmond Tutu. Na stránce 166 je následující prohlášení; „Skutečným měřítkem duchovního rozvoje je to, jak se člověk vyrovná se svou vlastní smrtelností. Nejlepší způsob je, když člověk dokáže přistupovat ke smrti s radostí; další nejlepší způsob je beze strachu; třetí nejlepší způsob je alespoň nelitovat."

Páni! Zdá se, že potřebuji ještě hodně práce. Strávil jsem značnou část svého života soustředěním se na nejnižší příčku žebříčku, aniž bych litoval. Jelikož jsem cílevědomý člověk, moje představa dobrého života byla splnění všech mých světských cílů a dokončení všech mých seznamů. Měl jsem několik věder, které byly zaměřeny na světské zájmy. Byly tam profesionální vědra, finanční vědra, rekreační vědra atd. Všechny byly velmi sebestředné. Když jsem vyprazdňoval jeden kbelík za druhým, zdálo se, že jsem získal nějaké dočasné uspokojení. Ale také jsem si všiml, že jsem se stal závislým na kbelíku, který potřeboval vyprázdnit. Na krátká období v mém životě, kdy jsem neměl žádné konkrétní cíle, jsem měl pocit prázdnoty a nedostatku směru. Také jsem si myslel, že v době smrti potřebuji jen řadu prázdných kbelíků u mé postele a mohu v klidu zemřít bez jakékoli lítosti.

Jak tedy Dharma změnila můj pohled na toto? S ohledem na to, že mám co do činění s vzdorovitou osobností typu A, zjišťuji, že jsem stále s kýblemi. Obsah těchto kbelíků se však dramaticky změnil a časová osa se také změnila daleko za hranice toho, co lze dosáhnout v tomto životě. Jistě, klidná smrt bez lítosti je stále středem pozornosti. Ale na tom spočívá dobré znovuzrození, abych mohl pokračovat v cvičení, konečné osvobození z nekonečného cyklu utrpení a dosažení plného probuzení ve prospěch všech bytostí. Vzhledem k tomu, že tyto dva poslední cíle pravděpodobně nebudou v dohledné době splněny, zjišťuji, že jsem méně posedlý okamžitými výsledky a více se soustředím na cestu. A uvědomuji si, že stát se laskavějším a soucitnějším člověkem je něco, co mohu udělat právě tady a teď. Pokud opustím tento život s tímto úspěchem sám, nebudu litovat.

Dharma mi také pomáhá vypořádat se se strachem ze smrti. Jak mé přijetí znovuzrození rostlo, můj strach z umírání se zmenšil. Jak se mé chápání prázdnoty zvýšilo, můj připevnění k tomuto stárnutí tělo a neustále se měnící mysl změkla. Je těžké lpět na něčem, co je jako iluze bez jakékoli skutečné nebo konkrétní podstaty. Samozřejmě, toto je nedokončená práce, ale Dharma mi ukazuje jasnou cestu ke štěstí a osvobození od utrpení. Proces umírání je nedílnou součástí koloběhu života. Není to jen něco, co se stane tomu druhému. Přijde řada na mě, a až přijde, chci být připraven to přijmout z celého srdce beze strachu a lítosti, a kdo ví, možná i se špetkou radosti.