O perfekcionismu

• Zkoumání naší představy o dokonalosti
• Zvažte, zda je možná dokonalost
• Jak mohou být představy dokonalosti pro nás i ostatní omezující
• Problém s perfekcionismem

Dnes mě napadlo mluvit o perfekcionismu. Vzhledem k tomu, že nikdo zde tímto problémem netrpí, můžete si všichni během rozhovoru příjemně odpočinout. Ale ve skutečnosti si myslím, že to je pro mnoho lidí velký problém. A určitě jsem si toho na sobě všiml. Máme představu o tom, co je dokonalost a samozřejmě, že naše představa je jen představa, ale neuvědomujeme si, že je to jen představa a myslíme si, že je to realita nebo by to měla být realita. Jednoduše řečeno, každý by měl být dokonalý a zvláště jako buddhisté. Konečně jsme našli cestu, takže bychom teď měli být dokonalí; naši přátelé z Dharmy by měli být dokonalí; naši učitelé by měli být perfektní. A co znamená dokonalost? Znamená to, že každý dělá to, co po něm chceme, když chceme, aby to dělal. To je to, co znamená dokonalost, ne? Toto je opravdu zajímavé cvičení. Možná bychom to měli udělat v nadcházejícím kurzu: nechte každého napsat vaši představu o tom, co znamená dokonalost pro vás, a poté, co znamená dokonalost pro někoho jiného ve skupině. A co znamená dokonalost pro někoho ve vašem životě, ke kterému jste velmi blízko, a co znamená dokonalost pro našeho prezidenta. A bylo by velmi zajímavé o nich diskutovat a vidět naše odlišné představy o specifických vlastnostech, které někdo potřebuje mít nebo ne mít, aby byl dokonalý. A myslím, že by nám to skutečně ukázalo, jak je naše představa dokonalosti prostě taková, naše představa. To je jedna část rovnice.

Druhá část rovnice zní, je taková dokonalost možná? Je to fungující věc, nebo neexistující? Dobře, tak co je? Je možná dokonalost? Pokud bychom potkali Buddha, pokud jste přemýšleli o tom, kdo Buddha byl, jak žil před 2500 lety, myslíte si Buddha byl dokonalý nebo byste měli nějaké způsoby, jak to Buddha mohl zlepšit jeho životní styl? Jako proč by se měl toulat po všech těch vesnicích a chodit ode dveří ke dveřím a získávat jídlo? Měl by to udělat jinak. Nebo proč to udělal Buddha nastavit róby takhle? Opravdu, jsou tak nepraktické. Měli bychom mít oba rukávy zakryté nebo oba rukávy odkryté. Měli bychom mít zimní sadu a letní sadu. A kapsy ano a určitě zipy a knoflíky. Proč se Buddha, opravdu? Nemohl se zlepšit?

Bylo by velmi zajímavé projít a skutečně se podívat na to, jak máme tolik nápadů, jak by se každý mohl zlepšit, a jak je pravděpodobné, že lidé budou následovat naše nápady. Jaké jsou naše představy o perfekcionismu pro různé skupiny lidí? Další otázka: proč máme právo diktovat perfekcionismus? Na tuto otázku nechceme odpovídat, ale je to dobrá otázka k zamyšlení. A za třetí, pokud Buddha se před námi objevil, mysleli bychom si, že je dokonalý, nebo bychom chtěli, aby se změnil? A co dokonalost pro nás samotné? Vede nás to k tomu, že jsme k sobě extrémně tvrdí, extrémně odsuzujeme? Jak perfekcionismus ovlivňuje naše vztahy s ostatními, když očekáváme, že budou perfektní a pamatujeme si, že jsou perfektní, je to, že dělají to, co chceme, aby dělali, když chceme, aby to dělali my.

Co jsem si všiml ve své vlastní mysli, jsou mé představy o dokonalosti jak pro sebe, tak pro ostatní lidi, dávají nám oběma velmi málo prostoru k pohybu. Moje představy o dokonalosti jsou takové. A někdo do nich buď spadne, nebo z nich vypadnou. A není jim dovoleno být vyvíjející se lidskou bytostí. Koneckonců musí být perfektní. Takže abyste byli dokonalí, nemůžete se rozvíjet, musíte toho již dosáhnout. Posuzujeme tak ostatní lidi a také sami sebe. Abych mohl dělat x, y, z, musím být dokonalý v dach, dah... Máme toho hodně, když lidé přicházejí a zkoumají klášterní život. Musím překonat tento problém a tento problém a tento problém a vše zachovat příkazy 100% dokonale, než budu schopen ordinovat. Samozřejmě, pokud byste měli vše dokonalé, pravděpodobně byste nepotřebovali svěcení, protože byste již byli a Buddha. Ale držíme se těchto neuvěřitelně vysokých standardů, jako bychom skutečně měli být někde superman nebo superžena. Takže to se v naší praxi stává velkým problémem, protože standard perfekcionismu je velmi dobrý přítel s odsuzující, kritickou myslí. Protože máme standard, nezapadáme do něj, takže se odsuzujeme a kritizujeme. Naši přátelé se do toho nehodí, odsuzujeme je a kritizujeme. Naše rodina se do toho nehodí, odsuzujte a kritizujte. Dokonce Buddha, i když se podíváte na Chenreziga. Proč takhle stojí s nohama? Takhle nestojí. Jeho nohy jsou takové. Proč ho tedy malíř takto namaloval nohama? Vypadá to tak nepohodlně. Tarin odstín zelené. Máme spoustu názorů na dokonalý odstín zelené Tary a prostě to není správné. Myslím, že by to mělo být smaragdově zelené. Říkají modrozelená. To se mi nelíbí. Smaragdově zelená. Je velmi zajímavé sledovat tyto druhy věcí v naší mysli a jak se zaškatulkujeme, jak všechny ostatní zaškatulkujeme do těchto koncepčně vymyšlených vlastností, které připisujeme perfekcionismu.

A pak je další věcí, kterou si musíme položit, jaké problémy nám tento perfekcionistický postoj přináší? Jak to ovlivňuje naši schopnost cvičit? Jak to ovlivňuje naše vztahy s ostatními lidmi? Jak to ovlivňuje to, jak žijeme? Dělá nás to otevřené nebo uzavřené? Tolerantní nebo netolerantní? A pokud se chystáme demontovat, chceme demontovat perfekcionismus? A pokud ano, znamená to, že nemáme absolutně žádné normy? To nemůže být pravda. Ale vidíte, že jsme extrémisté, buď máte tento perfekcionistický standard, nebo nemáte nic. Střední cesta, lidi. Existují normy, ale musí existovat určitá flexibilita. Musí existovat něco, na čem pracujeme, ne něco, co již máme, protože jsme buddhističtí praktikující, ne buddhové. Můžeme vidět svět očima buddhistických praktikujících? A jak můžeme změnit náš koncepční rámec a co se stane s naší náladou, když opustíme tento perfekcionistický sklon? Co se stane s našimi vztahy s ostatními? Co se stane s naším útočištěm, když budeme mít realističtější pohled na to, kdo každý je?

Jak perfekcionismus souvisí s ohleduplností k ostatním? Ve smyslu, co tím myslíš? Pokud máme společenské normy o tom, že lidé jsou zdvořilí nebo nezdvořilí nebo dělají věci tak či onak a tyto věci nejsou splněny. Je úžasné, jak jsme překvapeni, když se to stane. Někdy myslíme dobře a to se stávají vysoká očekávání, nerealistická očekávání. A jistě, ať už je to někdo, koho si velmi vážíme, nebo ne, máme určitá očekávání určité zdvořilosti nebo zdvořilosti. Samozřejmě, že naše očekávání jsou naše očekávání. Nikdo jiný se k nim nepřihlásil. Zdá se, že jsou to obecná společenská očekávání, ale vsadím se, že kdybychom je probrali, zjistili bychom, že i v obecných společenských očekáváních máme všichni trochu jiná. Také, i když přijdeme s běžnými společenskými očekáváními, proč jsme překvapeni, když je vnímající bytosti, které mají ve své mysli trápení, nezachovávají? Proč se divíme, když se život děje a lidé nemohou dodržet své sliby jednoduše proto, že se okolnosti změnily, a to ani ne kvůli ztrápené mysli, ale změnily se vnější okolnosti?

Strnulost perfekcionistické mysli se nedokáže přizpůsobit žádné jiné možnosti, než tomu, co si myslí. A těch by tam mělo být hodně. Měla by, neměla by. Měl by, neměl by. Ten a ten by měl, měli by. Neměli by, neměli by. V naší mysli je spousta takových frází, kterých si možná ani neuvědomujeme. Měl bych dah, da, da... Neměl bych ta, da, da... Tak moc a velmi těsný, velmi tuhý. A když pak řekneme: „Pojďme to uvolnit,“ pak jdeme do druhého extrému a pak je to zdarma pro všechny. Ne, musíme tam mít nějakou rozlišovací moudrost. Rozlišování moudrosti je docela důležité. Ale v rámci rozlišující moudrosti existuje možnost, aby se okolnosti změnily, aby lidé, kteří mají trápení, následovali své trápení.

Je zde prostor pro rozdílné preference, rozdílné názory a mnoho dialogů. A přijetí toho, že jsme každý jiný, protože když se například podívám na to, co pro mě znamená dokonalost ve vztahu k určitým lidem, je to opravdu nereálné a není možné, že by tyto vlastnosti měli, protože způsob, jakým žijí život jim vyhovuje. Způsob, jakým žijí svůj život, mi nevyhovuje. Líbí se mi více struktury, méně struktury, více předvídatelnosti, méně předvídatelnosti, ať je to cokoliv. Ale jejich rozhodnutí, jak žít, jim sedí. Vždy používám příklad, kdy jeden z mých učitelů řídí svůj život mos, tibetskými věštbami. Funguje mu to perfektně. U mě to nefunguje. Ale to neznamená, že musím kritizovat a říkat: „Proč to dělá? Neměl by to dělat a měl by to udělat jinak.“ Protože to je prostě osobní preference a někomu to vyhovuje. Proč se tedy musím zapojovat do posuzování?

Způsob, jakým jsme často školeni v pracovním světě, je, že musíte vykonávat o dva stupně vyšší, než je vaše aktuální platová třída, jinak nebudete povýšeni. A pak přijdete do života Dharmy se stejnou věcí a prostě to nefunguje. To se nehodí. A i v běžném životě, co je špatného na práci podle vaší platové třídy? Strach, strach ze selhání. Propadnu. Nebudu povýšen. Lidé budou myslet negativně. Nebudu mít dobrou pověst. Takže vždycky musím excelovat. Toto je kvalifikace pro naši Neurotickou asociaci High Achiever's. Jestli se chcete zapsat, já jsem prezident, ona je sekretářka. Jste viceprezidentem. Takže můžete napsat sekretářce, protože to musí udělat správně a podívat se, kdo je kvalifikovaný a kdo není kvalifikovaný.

Co to znamená? "Chci být perfektní." Co to znamená? "To a to by mělo být dokonalé." Co to znamená? Je to opět celá věc kontroly našich základních předpokladů, že procházíme životem, aniž bychom si uvědomovali, že máme, a přesto nám přináší tolik problémů.

Venerable přednesl navazující přednášku na tuto přednášku zde: Úskalí perfekcionismu.