Buddhistická psychologie: Mysl a mentální faktory

Mysl: jasná a vědoucí. Do kategorie mysli jsou zahrnuty:

1. Primární mysli: primární poznávající, kteří znají pouhou entitu (základní přítomnost) objektu.
   • pět smyslových vědomí: zrakové, sluchové, čichové, chuťové, hmatové
   • duševní vědomí
2. Mentální faktory: poznávající vnímající určitou kvalitu objektu a vycházející z přítomnosti primární mysli, se kterou má určité podobnosti.

Mysl a její mentální faktory mají pět podobností:

1. Základ: oba závisí na stejné smyslové síle.
2. Pozorovaný předmět: zachycují stejný předmět.
3. Aspekt: ​​jsou generovány v aspektu stejného objektu, tj. objekt se jeví oběma.
4. Čas: jsou simultánní.
5. Substance: jeden okamžik primární mysli může být doprovázen například pouze jedním pocitem. Oba jsou také koncepční nebo nekoncepční.

51 mentálních faktorů je rozděleno do šesti skupin:

1. 5 všudypřítomných duševních faktorů
2. 5 mentálních faktorů zjišťování objektů
3. 11 ctnostných duševních faktorů
4. 6 kořenových postižení
5. 20 sekundárních postižení
6. 4 proměnlivé duševní faktory

Pět všudypřítomných duševních faktorů

Těchto pět provází všechny mysli. Bez nich nemůže dojít k úplnému zachycení předmětu.

1. Pocit: zřetelný duševní faktor, který je prožitkem potěšení, bolesti nebo lhostejnosti. Pocit zažívá výsledky minulých činů a může vést k reakcím připevnění, averze, uzavřenost atd.
2. Diskriminace: zřetelný mentální faktor, který má za úkol rozlišit „to je to a ne to“ a chápat vlastnosti objektu. Rozlišuje a identifikuje předměty.
3. Záměr: zřetelný mentální faktor, který posouvá primární mysl, se kterou sdílí pět podobností a další doprovodné mentální faktory této primární mysli, k objektu. Je to vědomý a automatický motivační prvek, který způsobuje, že se mysl zapojí do svého předmětu a zachytí jej. Je to akce, karma. Nutí mysl zapojit se do toho, co je konstruktivní, destruktivní a neutrální.
4. Kontakt: výrazný mentální faktor, který spojením předmětu, orgánu a primárního vědomí orgán aktivuje, tj. orgán se přemění v entitu se schopností působit jako základ pro pocity slasti, bolesti a lhostejnosti. Je to příčina pocitu.
5. Mentální angažovanost (pozornost): zřetelný mentální faktor, který slouží k nasměrování primární mysli a mentálních faktorů, se kterými je spojena s objektem, a ke skutečnému zachycení objektu. Zaměřuje a drží mysl na předmětu, aniž by jí dovolil přesunout se jinam.

Pět mentálních faktorů zjišťujících objekty

Těchto pět se nazývá mentální faktory zjišťující nebo určující objekty, protože chápou individuální rysy objektu.

1. Aspirace: zřetelný mentální faktor, který se soustředil na zamýšlený objekt a má o něj velký zájem. Je to základ pro radostné úsilí.
2. Ocenění: zřetelný mentální faktor, který stabilizuje vnímání dříve zjištěného předmětu a ochraňuje jej tak, že jej nemůže nic jiného rozptýlit.
3. Všímavost: zřetelný mentální faktor, který opakovaně připomíná fenomén předchozí známosti, aniž by na to zapomněl. Nedovolí, aby se mysl odvrátila od předmětu a je základem koncentrace.
4. Jednobodovost (samádhi, koncentrace): zřetelný mentální faktor, který je schopen přebývat jednobodově, nesoucí stejný aspekt, po dlouhou dobu na jediném referentovi. Je základem pro zvýšení inteligence a pro rozvoj klidného přebývání.
5. Inteligence nebo moudrost (prajna): zřetelný mentální faktor, který má za úkol přesně rozlišovat pomocí analýzy kvality, chyby nebo charakteristiky objektu, který má všímavost. Prosekává nerozhodnost a Pochybuji, s jednostrannou jistotou a zachovává kořen všech pozitivních vlastností v tomto i budoucím životě.
   1. vrozená inteligence: přirozená bystrost mysli, kterou máme díky naší karma z předchozích životů.
   2. moudrost vycházející ze slyšení: porozumění, které přichází, když slyšíme nebo diskutujeme o tématu.
   3. moudrost vycházející z kontemplace: porozumění, které přichází prostřednictvím vlastního přemýšlení o tématu.
   4. moudrost vycházející z rozjímání: porozumění, které je spojeno s klidem a vhledem.

Jedenáct pozitivních mentálních faktorů

Způsobují, že všudypřítomné a proměnlivé mentální faktory zjišťující předměty nabývají ctnostného aspektu a vytvářejí mír pro sebe i pro ostatní. Každý z nich je protijed na určitá trápení.

1. Víra (důvěra, důvěra): zřetelný duševní faktor, který při odkazování na věci, jako je zákon karma a jeho účinky, Tři drahokamy, vytváří radostný stav mysli bez zmatku kořenových a sekundárních trápení. Je to základ pro generování aspirace rozvíjet nové ctnostné vlastnosti a zvyšovat již vytvořené ctnostné aspirace.
   • jasná (čistá, obdivující) víra: zná vlastnosti předmětu a raduje se z nich.
   • aspirující víra: zná vlastnosti předmětu a usiluje o jejich dosažení.
   • přesvědčená víra: zná vlastnosti předmětu a má v něj důvěru.
2. Integrita: zřetelný duševní faktor, který se vyhýbá negativitě z důvodů osobního svědomí. Umožňuje nám zdržet se škodlivého fyzického, verbálního a duševního jednání a je základem etického chování.
3. Ohleduplnost k druhým: zřetelný mentální faktor, který se vyhýbá negativitě kvůli druhým. Umožňuje nám zdržet se škodlivého fyzického, verbálního a duševního jednání, působí jako základ pro zachování čistého etického chování, brání ostatním, aby v nás ztratili víru, a způsobuje, že v myslích druhých vzniká radost.
4. Nepřipevnění: zřetelný mentální faktor, který při odkazu na objekt v cyklické existenci působí jako skutečný lék připevnění směrem k tomu. Objekt nepřeháním, zůstává vyvážený a neuchopuje jej. Zabraňuje a působí proti připevnění, a podmaní si postoj, který je něčím posedlý.
5. Nenenávist (láska): výrazný mentální faktor, který při odkazu na jeden ze tří objektů (někoho, kdo nám ubližuje, újmu samotnou nebo příčinu újmy) nese vlastnosti lásky, která přímo překonává hněv a nenávisti. Je základem prevence hněv a nárůst lásky a trpělivosti.
6. Neuzavřenost (neuzavřenost): zřetelný duševní faktor, který vzniká vrozenou dispozicí, sluchem, kontemplace popř. rozjímání. Působí jako lék na zmatek a doprovází pevnou moudrost, která důkladně analyzuje konkrétní významy předmětu. Zabraňuje zmatku (nevědomosti), zvyšuje čtyři druhy moudrosti a pomáhá aktualizovat ctnostné vlastnosti.
7. Radostné úsilí (nadšení): zřetelný duševní faktor, který působí proti lenosti a radostně se zapojuje do konstruktivních akcí. Působí tak, že vytváří konstruktivní kvality, které nebyly vytvořeny, a přivádí ty, které je třeba dokončit.
8. Poddajnost: zřetelný mentální faktor, který umožňuje mysli aplikovat se na ctnostný předmět jakýmkoli způsobem, jaký si přeje, a přerušuje jakoukoli mentální nebo fyzickou napjatost nebo strnulost.
9. Svědomitost: zřetelný mentální faktor, který si váží hromadění ctností a chrání mysl před tím, co způsobuje trápení. Přináší naplnění a udržuje vše, co je dobré, chrání mysl před znečištěním a je kořenem pro dosažení všech základů a cest.
10. Neubližování (soucit): zřetelný mentální faktor, který postrádá jakýkoli úmysl způsobit škodu, uvažuje: „Jak úžasné, kdyby byly vnímající bytosti odděleny od utrpení“. Brání nám nerespektovat druhé nebo jim ubližovat a zvyšuje naši touhu mít prospěch a přinášet jim štěstí.
11. Vyrovnanost: výrazný mentální faktor, který, aniž by musel vynakládat velké úsilí, aby zabránil rozrušení a laxnosti, nedovolí, aby jimi ovlivnila mysl. Umožňuje mysli usadit se a zůstat na ctnostném předmětu.

Šest kořenových postižení

Říká se jim kořenové postižení, protože:

• jsou kořenem cyklické existence.
• jsou kořenem nebo příčinou sekundárních (blízkých) postižení.

1. Připevnění: zřetelný mentální faktor, který při odkazu na kontaminovaný fenomén zveličuje svou atraktivitu a pak si přeje a silně se o něj zajímá.
2. Zlost (nepřátelství): zřetelný mentální faktor, který ve vztahu k jednomu ze tří objektů (někoho, kdo nám ubližuje, utrpení samotné nebo příčina újmy), rozruší mysl tím, že není schopen snést nebo tím, že má v úmyslu způsobit újmu objekt.
3. Domýšlivost (arogance): zřetelný mentální faktor, který na základě pohledu na osobní identitu zachycuje buď a samostatně existující „Já“ nebo „moje“ silně zachycuje nafouknutý nebo nadřazený obraz sebe sama.
4. Nevědomost: sužující stav nevědomí způsobený tím, že mysl nemá jasno v povaze věcí, jako jsou čtyři pravdy pro aryy, karma (akce) a jejich výsledky, Tři drahokamy.
5. Soucitný Pochybuji,: mentální faktor, který je nerozhodný a kolísá a má sklon k nesprávnému závěru o důležitých bodech, jako jsou činy a jejich výsledky, čtyři ušlechtilé pravdy, Tři drahokamy.
6. Trpivé názory (splést se názory): buď afektivní inteligence, která považuje agregáty za inherentně „já“ nebo „moje“, nebo v přímé závislosti na takovém pohledu, afektivní inteligence, která rozvíjí další mylné představy.
   1. Pohled na osobní identitu (pohled na přechodné agregáty, jigta): afektivní inteligence, která při odkazu na agregáty tělo a mysl, pojímá je jako a samostatně existující „Já“ nebo „moje“. (Je to inteligence v tom smyslu, že něco analyzuje.)
   2. Pohled držící se v extrému: afektivní inteligence, která, když odkazuje na „já“ nebo „moje“, pojatá pohledem na osobní identitu, na ně pohlíží věčně nebo nihilisticky.
   3. Držení (špatně) názory jako nejvyšší: afektivní inteligence, která se týká ostatních sužující názory jako nejlepší.
   4. Držení nesprávné etiky a způsobů chování jako nejvyšší: afektivní inteligence, která věří čištění duševních nečistot, které je možné uskutečnit pomocí asketických praktik a podřadných etických kodexů, které jsou inspirovány mylnými názory.
   5. Špatné názory: afektivní inteligence, která popírá existenci něčeho, co ve skutečnosti existuje.

Dvacet sekundárních trápení

Jsou takzvané, protože:

• jsou to aspekty nebo rozšíření kořenových trápení.
• získávají na nich nezávislost.

Potíže způsobené hněvem:

1. Hněv: duševní faktor, který v důsledku zvýšení hněv je veskrze zlomyslný stav mysli, který si přeje způsobit okamžitou újmu.
2. Pomsta (držení zášti): mentální faktor, který, aniž by zapomínal, pevně drží skutečnost, že byl v minulosti poškozen konkrétní osobou, a chce se pomstít.
3. Zášť: duševní faktor, kterému předcházel hněv nebo pomsta a jako výsledek zloby, motivuje člověka k pronášení tvrdých slov v reakci na nepříjemná slova ostatních.
4. Žárlivost (závist): zřetelný duševní faktor, který z připevnění respektovat nebo materiální zisk, není schopen unést dobré věci, které mají ostatní.
5. Škodlivost (krutost): mentální faktor, který se zlým úmyslem bez jakéhokoli soucitu nebo laskavosti touží snižovat a přehlížet ostatní.

Trápení odvozená z připoutanosti

1. Lakomost: duševní faktor, který mimo připevnění respektovat nebo materiálně získat, pevně drží svůj majetek bez přání ho dát pryč.
2. Samolibost (povýšenost): mentální faktor, který pozorný vůči známkám štěstí vlastní, přivádí mysl pod svůj vliv a vytváří falešný pocit důvěry.
3. Vzrušení (agitace): mentální faktor, který prostřednictvím síly připevnění, nedovoluje mysli spočinout pouze na ctnostném předmětu, ale rozptyluje ji sem a tam na mnoho jiných předmětů.

Trápení pocházející z nevědomosti

1. Skrytí: mentální faktor, který si přeje skrýt něčí chyby, kdykoli jiná osoba s laskavým úmyslem bez nectnostných aspirace, zmatek, nenávist nebo strach, mluví o takových chybách.
2. Tupost (zamlžená mysl): mentální faktor, který způsobil, že mysl upadla do temnoty a tím se stala necitlivou, nechápe svůj předmět jasně takový, jaký je.
3. Lenost: duševní faktor, který pevně uchopil předmět nabídka dočasné štěstí buď nechce dělat nic konstruktivního, nebo ačkoli si to přeje, je slabomyslný.
4. Nedostatek víry (nedostatek přesvědčení): mentální faktor, který způsobuje, že člověk nemá žádnou víru nebo úctu k tomu, co je hodné důvěry – jako jsou činy a jejich výsledky – je úplným opakem víry (přesvědčení).
5. Zapomnětlivost: mentální faktor, který způsobil ztrátu představy o konstruktivním předmětu, vyvolává vzpomínku na předmět utrpení a rozptyluje ho.
6. Neintrospektivní uvědomění: mentální faktor, který jako afektivní inteligence, která neprovedla žádnou nebo pouze hrubou analýzu, není plně ostražitý vůči chování člověka. tělo, řeč a mysl, a tím způsobuje, že se člověk dostává do nedbalé lhostejnosti.

Trápení pocházející z připoutanosti i nevědomosti

1. Předpětí: mentální faktor, který když je člověk zjevně připoután k respektu nebo materiálnímu zisku, vytváří si o sobě zvláště vynikající vlastnost a chce to dát najevo ostatním s myšlenkou, že je podvede.
2. Nepoctivost: mentální faktor, který když je člověk zjevně připoután k respektu nebo materiálnímu zisku, přeje si zmást ostatní tím, že jim své chyby nechává neznámé.

Trápení pocházející ze všech tří jedovatých postojů

1. Nedostatek integrity: mentální faktor, který se nevyhýbá negativním činům z důvodů osobního svědomí nebo v zájmu vlastní dharmy.
2. Bezohlednost k druhým: mentální faktor, který si přeje chovat se způsobem, který se nevyhýbá negativnímu chování, aniž by bral v úvahu ostatní nebo jejich duchovní tradice.
3. Nesvědomitost: duševní faktor, který, když je člověk postižen leností, chce jednat svobodně a neomezeně, aniž by pěstoval ctnost nebo chránil mysl před znečištěním. jevů.
4. Rozptýlení: mentální faktor, který vyplývá z některého z tři jedovaté postoje a neschopnost nasměrovat mysl ke konstruktivnímu objektu ji rozptyluje na řadu dalších objektů.

Čtyři proměnné mentální faktory

Samy o sobě tyto čtyři nejsou ctnostné ani nectnostné, ale stávají se takovými v závislosti na naší motivaci a dalších mentálních faktorech.

1. Spánek: mentální faktor, který činí mysl nejasnou, shromažďuje smyslové vědomí dovnitř a činí mysl neschopnou pojmout tělo.
2. Lítost: mentální faktor, který považuje vhodné nebo nevhodné jednání, které člověk vykonal z vlastní vůle nebo pod tlakem, za něco, co si nepřeje opakovat.
3. Zkoumání: zřetelný mentální faktor, který v závislosti na záměru nebo inteligenci hledá pouze hrubou představu o jakémkoli objektu.
4. Analýza: zřetelný mentální faktor, který v závislosti na záměru nebo inteligenci podrobně analyzuje objekt.