Karma, zmatek a jasnost

2. května 2011 Robert, jeden z mužů Uvnitř Dharmy pracoval, byl obviněn z vraždy prvního stupně a ozbrojeného zločinu. Robert žil v Hopeville, stanovém městečku pro bezdomovce v St. Louis, a údajně se popral s dalším obyvatelem Hopeville. Naše komunita byla šokována, když jsme tu zprávu slyšeli.

Robert si vedl skvěle – přežil velmi chladnou a vlhkou zimu ve stanu a začal pořizovat skvělé fotografie Hopeville a jeho okolí fotoaparátem, který mu dala Carol, jedna z našich členek. Fotografie byly tak dobré, že pro něj Carol v nadcházejících měsících uspořádala čtyři umělecké výstavy. Zdálo se, jako by se věci konečně hledaly pro Roberta.

Náhle se jeho život změnil, život oběti skončil a město St. Louis nyní plánuje zavřít tento tábor a další dva nedaleké tábory pro bezdomovce. Říká se, že policie byla do tohoto tábora za poslední rok přivolána asi 90krát. Takže životy všech obyvatel těchto tří táborů se brzy změní.

Když jsem tu zprávu slyšel, mohl jsem brečet. Moje mysl začala slovy „co kdyby“ a „kdyby“. Byl jsem naštvaný na město, že chce kvůli této záležitosti zavřít tábory. Přesto jsem pochopil, že kdyby Podmínky měli pravdu, mohl jsem to být já nebo přítel na místě Roberta nebo na místě oběti.

Začal jsem přemýšlet o všech věcech, které se sešly v Robertově životě, v jeho rodičích a prarodičích a které vedly k tomuto konkrétnímu bodu v historii. Myslel jsem na život oběti a na vše, co vedlo k jeho konci. Přemýšlel jsem o situaci všech lidí z Hopeville, nás všech, kteří se o ně starají, a těch rozhněvaných lidí, kteří mají pocit, že tito lidé „dostávají, co si zaslouží“. Co přesně nás všechny přivedlo k tomuto bodu?

Je to, jako by byl kámen hozen do vody před generacemi a vlny stále působí. Existuje mnoho vln – nejen jedna nebo dvě na osobu, ale stovky a tisíce na osobu. Dělají z nás, kdo jsme v každém konkrétním okamžiku. Tato skála, která právě teď spadla do vody s obrovským šplouchnutím – kolika generací se tato vlna dotkne? Nenarodí se někdo, protože bezdomovec přijde o domov (stan) a umrzne?

Nebo možná budou mít dobré účinky. Možná tento krok způsobí, že jeden nebo dva lidé osloví a najdou lepší řešení. Opravdu nevíme, že?

Vždycky mě překvapuje, že ve věznicích vypukne na jaře na dvoře více rvaček než v kterémkoli jiném období roku. Myslím si: „Páni, venku je krásně. Proč chceš teď bojovat?" Ale možná je to frustrace z toho, že je tak krásné a uvízlo na tak ošklivém místě hněv.

Všichni jsme slyšeli, že svoboda skutečně pochází zevnitř. Přesto ji nadále hledáme navenek. „Kdyby jen“ nebo „Kdyby jen ne“. Naše emoce jedou tímto vlakem utrpení. Šel jsem tam okamžitě, když jsem se dozvěděl tu zprávu – „Ale ne Roberte,“ vykřikl jsem uvnitř.

Přesto je tento okamžik právě tím, čím tento okamžik je. Nemůžeme vidět minulost ani budoucnost. Nevíme, kam to vede a co všechno se díky tomu stane v budoucnu. Prostě to tak je a právě to řešíme právě teď. Je těžké nemít žádné soudy. Je těžké udělat z někoho špatného a jiného dobrého. Přesto jsem to skutečně já – moje vlny pro budoucnost a vlny z minulosti a soudy, emoce a tak dále. To, co dělám v tuto chvíli, může přinést buď mír, nebo utrpení. Mohu tomu dostát?

Jeden domorodý Američan mi jednou ve svém rodném jazyce řekl: „Nespadni z koně“. Jak skvělý zenový výraz. Mohu zůstat na svém?