Jsou buddhisté ambiciózní?

Když lidé poprvé začnou praktikovat dharmu, často se ptají: „Buddhismus říká přilnavý nástavec je znepokojivý postoj. Pokud snížím svůj přilnavý nástavec, co se stane s mou ambicí? Budu apatický a postrádám motivaci něco udělat? Co se stane s mou kariérou?" Podobně se ptají: „Jakou roli hraje ambice, když organizujeme akce Dharma a dobrovolnickou práci v centru Dharmy? Jak poznáme, zda je naše úsilí pozitivní?"

To jsou dobré otázky a abychom na ně mohli odpovědět, musíme rozlišovat mezi konstruktivními ambicemi a destruktivními ambicemi. Ambice, stejně jako touha, může mít dva aspekty v závislosti na motivaci a hledaném předmětu. Negativní ambice sleduje světský úspěch a světské radosti se sebestřednou motivací. Pozitivní ambice hledá prospěšné cíle s jedním ze tří druhů motivace dharmy: mít dobré znovuzrození v budoucnosti, osvobodit se od obtíží cyklické existence a dosáhnout plného osvícení, aby bylo co nejúčinněji prospěšné všem bytostem.

Když mluvíme o první překážce skutečné praxe dharmy –připevnění ke štěstí pouze tohoto života — toho Buddha mluvil o touze nebo ctižádosti po hmotném vlastnictví, penězích, slávě, chvále, uznání a smyslových požitcích, jako je jídlo, hudba a sex. Kvůli naší silné touze mít potěšení, o kterém si myslíme, že tyto věci přinesou, často ubližujeme druhým, manipulujeme je nebo je klameme, abychom je získali. I když o tyto věci usilujeme, aniž bychom přímo špatně zacházeli s druhými, naše mysl je stále uzavřena v úzkém stavu a hledá štěstí u vnějších lidí a předmětů, které nám nemají schopnost přinést trvalé štěstí. Čas, který bychom mohli strávit rozvíjením nezaujaté lásky, soucitu a moudrosti, je tedy odveden do hledání věcí, které nás dlouhodobě neuspokojují. Abychom dosáhli trvalého štěstí, musíme tento druh ambicí snížit tím, že zaprvé uvidíme jeho nevýhody – tyto činy vytvářejí problémy v našich vztazích s ostatními a také zasadí negativní karmické otisky do našeho proudu mysli – a zadruhé si uvědomíme, že věci, které světské ambice hledají. chybí schopnost přinést nám dlouhodobé štěstí. Existuje mnoho bohatých a slavných lidí, kteří jsou nešťastní a trpí emocionálními problémy a alkoholismem.

Jak postupně snižujeme své světské ambice, v naší mysli se otevírá prostor, abychom jednali se soucitem a moudrostí. To je pozitivní ambice. Soucit – přání, aby živé bytosti byly bez utrpení – může být mocnou motivací k jednání. Může nahradit hněv které nás dříve motivovaly, když jsme viděli sociální nespravedlnost, a inspirovaly nás k tomu, abychom pomáhali druhým. Podobně je konstruktivní ambice prodchnuta obratnou moudrostí, která pečlivě reflektuje dlouhodobé a krátkodobé účinky našich činů. Stručně řečeno, prostřednictvím důsledného cvičení se energie našich sobeckých ambicí po světských požitcích promění v energii praktikování Dharmy a prospívání druhým.

Řekněme například, že Sam velmi lpí na své pověsti. Chce, aby o něm lidé smýšleli dobře a dobře o něm mluvili s ostatními, ne proto, že by mu na lidech skutečně záleželo, ale proto, že chce, aby mu lidé něco dávali, dělali pro něj a představovali ho slavným a mocným lidem. S touto motivací může lhát, zakrývat své nedostatky, předstírat vlastnosti, které nemá, nebo mít kontakty, které jsou ve skutečnosti falešné. Nebo může dokonce udělat něco zdánlivě hezkého, například s někým mluvit sladce, ale jeho záměrem je pouze splnit jeho sobecké přání.

Pokud se zastaví a zamyslí se: „Co je výsledkem takového postoje a jednání? Přinese mi dosažení toho, co moje ambice hledá, skutečně štěstí?" Sam by si uvědomil, že ve skutečnosti svým podvodem a manipulací vytváří další problémy sobě i ostatním. I když na začátku může lidi oklamat, nakonec se prozradí a oni odhalí jeho základní motivy a ztratí v něj důvěru. I když se mu podaří získat věci, které chce, a zpočátku se cítí dobře, tyto věci ho nenechají zcela spokojeným a přinesou s sebou nový soubor problémů. Navíc vytváří negativní karma, což je příčinou problémů v budoucích životech. Tímto způsobem jeho světské ambice utichnou a nyní bude prostor pro jasné myšlení. Když přemýšlí o své vzájemné závislosti se všemi bytostmi, Sam pochopí, že jeho vlastní a štěstí druhých nejsou oddělené. Jak by mohl být šťastný, když jsou lidé kolem něj nešťastní? Jak by mohl přivodit štěstí druhých, když zanedbává sám sebe? Poté se mohl zapojit do různých projektů s touto novou, realističtější motivací péče a zájmu o sebe a ostatní.

Když zanecháme světské ambice, můžeme přistupovat ke své práci a kariéře s novou motivací. Se světskými ambicemi se chytáme své výplaty a všeho, co si za ni chceme koupit, a zajímá nás naše reputace na pracovišti a získání povýšení, o které usilujeme. Když si uvědomíme, že i kdybychom tyto věci dostali, neudělaly by nás věčně šťastnými a ani by nedaly konečný smysl našemu životu, můžeme se uvolnit. Tato relaxace není lenost, nicméně prozatím je v našich myslích prostor pro více altruistické a dalekosáhlé postoje které motivují naši práci. Například ráno před odchodem do práce si můžeme myslet: „Chci nabídnout službu svým klientům a kolegům. Mým cílem práce je prospět těmto lidem a chovat se k nim laskavě a s respektem.“ Představte si, jak odlišné by bylo naše pracovní prostředí, kdyby i jedna osoba – my – jednala s tímto záměrem co nejvíce! Můžeme si také myslet: „Ať se dnes stane cokoliv – i když budu kritizován nebo vystresovaný – použiji to k tomu, abych se dozvěděl o své mysli a praktikoval dharmu. Pokud se pak v práci stanou nepříjemné věci, můžeme pozorovat svou mysl a pokusit se aplikovat protilátky dharmy na rušivé emoce, jako je např. hněv. Pokud nejsme úspěšní s uklidněním mysli na místě, když se vrátíme domů, můžeme si zopakovat, co se stalo, a použít protilátky dharmy, v tomto příkladu, provedením jedné z meditací, abychom získali trpělivost. Tímto způsobem můžeme vidět, že vzdání se světských ambicí nás ve skutečnosti učiní laskavějšími, uvolněnějšími a tím i efektivnějšími v naší práci. A kupodivu to jsou vlastnosti, které nám přirozeně přinesou lepší pověst a dokonce i povýšení, i když je možná přímo nehledáme!

Někdy, když si nedáme pozor, naše světské ambice se zapojí do projektů Dharmy. Můžeme se například stát někým důležitým v našich očích duchovního mistra a žárlit nebo soutěžit s ostatními žáky o pozornost našeho učitele. Můžeme se snažit být mocní v našem centru dharmy, aby se věci dělaly podle našich představ a abychom získali uznání za úspěchy centra. Možná chceme mít mnoho drahých a krásných Buddha sochy, knihy dharmy a fotografie duchovních mistrů, abychom se jimi mohli pochlubit našim buddhistickým přátelům. Můžeme chtít mít pověst dobrého meditujícího nebo někoho, kdo absolvoval mnoho zasvěcení a absolvoval několik retreatů.

V takových případech, ačkoli předměty a lidé, kolem kterých jsme, jsou buddhisté, naše motivace není. Je to stejná světská ambice, jen je nyní smrtelnější, protože se zaměřuje na předměty Dharmy. Je snadné se do této pasti chytit. Myslíme si, že jen proto, že pracujeme ve skupinách Dharmy, chodíme na učení nebo máme buddhistické předměty, praktikujeme Dharmu. Nemusí tomu tak nutně být. Motivace usilující o reputaci, majetek a tak dále pro štěstí pouze tohoto života znečišťuje naše činy Pouze opakovaným pohledem na naši motivaci můžeme rozeznat, zda je světská nebo dharmická. Často zjišťujeme, že naše motivace jsou smíšené: záleží nám na Dharmě a chceme sloužit druhým, ale také chceme, aby si našeho úsilí všimli a ocenili a abychom na oplátku dostali nějaké uznání nebo odměnu. Je normální najít takové smíšené motivace, protože ještě nejsme realizované bytosti. Pokud objevíme smíšenou motivaci nebo motivaci poskvrněnou světským zájmem, pak musíme uvažovat o jejích nevýhodách, jak bylo vysvětleno dříve, a záměrně vytvořit jednu ze tří motivací Dharmy.

Účelem naší praxe není vypadat, že praktikujeme Dharmu, ale skutečně ji praktikovat. Praktikování dharmy znamená transformaci naší mysli. To se děje v našich vlastních myslích. K tomu nám pomáhají sochy, knihy, centra dharmy a tak dále. Jsou to nástroje, které nám pomáhají realizovat náš záměr; nejsou samotnou praxí. Abychom tedy mohli postupovat na této cestě, musíme si neustále uvědomovat své vnitřní myšlenky a pocity a zkoumat, zda se týkají světských ambicí a tužeb, které jsou od přírody sebestředné a úzké. Pokud ano, můžeme je přeměnit na pozitivní ambice a touhu po vznešenějších cílech, jako je štěstí druhých, osvobození od cyklické existence a plné osvícení Buddha. Jak to budeme postupně dělat, bude zřejmý přínos pro nás i pro ostatní.