V reálném životě nebo online?

Bude to pro nás výzva, protože technologie je tak rozšířená. Na jedné straně nám to dává možnost oslovit mnohem více lidí a lidé mohou slyšet mnohem více učení a tak dále.

Jedna věc, kterou však technologie postrádá, je skutečně vytvoření osobního spojení. Myslím, že je velký rozdíl mezi sledováním učení na videu a mezi tím, když jste v místnosti v přítomnosti někoho, kdo vás učí učení přímo. Je mezi nimi velmi velký rozdíl.

Takže bych nerad viděl, aby se buddhismus 21. století zakládal pouze na technologii, protože si myslím, že osobní vztah s učitelem je velmi důležitý. Myslím, že slyšet učení přímo od někoho v reálném čase je velmi důležité, nejen pro to, co se vyučuje, ale jak to slyšíme. Protože když učitel učí, pokud je tam živé publikum, dostáváte od publika neustále informace, zda tomu rozumí nebo ne. Pokud právě vytváříte sérii videí s tématy, nemáte ponětí, zda tomu vaše publikum porozumí.

To je ze strany učitele.

Z části publika, když stojíte před někým, kdo vyučuje Dharmu, posadíte se, ano? Dáváte pozor, dobře, trochu si zdřímnete, ale doma se opřete v křesle, dáte si nohy nahoru, vyndáte šálek kávy a bramborové lupínky a jíte během učení, pak je v televizi něco dobrého, takže stisknete tlačítko pauzy a půjdete se dívat na televizi.

A pak se možná vrátíte k řeči o Dharmě, nebo ne.

Technologie je tedy úžasná, ale nemyslím si, že bychom měli všechno záviset a spoléhat na technologii.