Práce

Chtěl bych zvednutí ruky. Kolik lidí v publiku v současnosti pracuje nebo pracovalo v minulosti? Mezi vámi, kolik z vás je šťastných a miluje svou práci každý den a nikdy žádnou nezažili hněv, stres, úzkost, frustrace nebo podráždění v práci?

Jsem oftalmolog. Svůj pobyt jsem ukončil v roce 1979 a posledních 35 let se věnuji léčbě očních chorob. Člověk by si myslel, že bych měl milovat svou práci každý den. Koneckonců, mohu zachránit zrak lidí, jeden z nejcennějších darů, které jsme v životě dostali. No, v prvních letech bych s vámi souhlasil. Mé šťastné dny daleko převyšovaly mé nešťastné dny. S přibývajícími lety se ale věci začaly měnit. Sebestředný postoj, který je naším pádem, začal zvedat svou ošklivou hlavu. Pokaždé, když od pojišťoven nebo vlády přišlo nové pravidlo nebo nařízení, díval jsem se na to jako na osobní útok na mě a mou schopnost vykonávat medicínu tak, jak jsem chtěl. Jinými slovy, čtyři vznešené pravdy o utrpení. Nedostával jsem to, co jsem chtěl, když jsem to chtěl. Ostatní lidé zasahovali do mého štěstí.

Další věc, která se stala, bylo, že se moje motivace začala měnit. I když jsem se o své pacienty i nadále dobře staral, postupně jsem se stále více staral o své finance a smyslové požitky, které si mohli koupit, stejně jako o chválu a pověst, která se stala lékařem. Zní to jako osm světských starostí? Jak se tyto obavy staly důležitějšími, můj kvocient štěstí v práci klesal stále níže. Stres, úzkost, frustrace a podráždění náhle nahradily spokojenost a spokojenost v práci. Obviňoval jsem ostatní ze svého špatného přístupu a neštěstí.

Loni v červenci jsem musel na prodlouženou zdravotní dovolenou a pak jsem plánoval, že na konci roku odejdu do důchodu. Během mé zdravotní dovolené jsem byl docela rád, že jsem pryč z kanceláře. Byl jsem v dharmě docela nový a to mi dalo příležitost hodně číst o buddhismu. Poprvé v životě jsem měl čas studovat a přemýšlet o mnoha věcech. Dokázal jsem přemýšlet a přemýšlet na učení. Začal jsem si uvědomovat, že můj špatný přístup v práci není způsoben pojišťovnami, vládou nebo jinými lidmi. Byl jsem připoutaný k tomu, mít věci po svém a nenáviděl jsem změny, nestálost a nedostatek kontroly. A postupně jsem si začal uvědomovat, že nejsem středem vesmíru. Nefungujeme všichni, jako bychom byli středem vesmíru?

Letos na jaře mi zavolali z mé kliniky. Najednou byli velmi slabí a požádali mě, abych se vrátil do práce na částečný úvazek. Původně jsem chtěl říct ne. Ale pak jsem si uvědomil, že Dharma není jen intelektuální a teoretické cvičení, ale že je stvořena k tomu, aby byla používána. Pokud mám pokročit ve své buddhistické praxi, musím se vrhnout zpět do situací, které mi v minulosti daly dukkha, a začít znovu zapojovat svůj mozek a měnit své postoje a chování. Kde to dělat lépe než pracovat. Začal jsem znovu pracovat 1. dubna s novým přístupem a lepší motivací a už teď vidím rozdíl v mé úrovni štěstí. Vnější svět nám nemůže poskytnout štěstí. Pouze my to dokážeme prostřednictvím naší mysli a našeho chápání reality. Je to náš falešný pocit sebe sama a připoutání a averze, které vytváří, což je příčinou všech našich duševních trápení a utrpení.

Nedávno jsem četl knihu s názvem Probuďte se v práci od Michaela Carrolla. Všem z vás, kteří jste v práci nešťastní, bych tuto knihu vřele doporučila. V kapitole 22 mluví o „šesti zmatcích“. Říká, že máme několik způsobů, jak se v práci uvěznit. Uchopujeme jistotu ve světě, který se neustále mění a nabídka žádné záruky. Právě ve snaze chránit se před životními obtížemi se v nich vlastně uvězníme. „Šest zmatků“ je ve skutečnosti šest stylů nebo způsobů myšlení, které popisují, jak se uvězníme v práci.

1. Pracujte jako Drugery. Nechceme nic neobvyklého nebo nového. Dáváme přednost tomu, aby naše živobytí bylo zvládnutelné a předvídatelné. Cítíme, že práce je spíše překážkou v životě než příležitostí k tomu. Oddělujeme živobytí od zbytku našich životů.
2. Pracuj jako válka. Toto je mentalita výhra-prohra. Živobytí má smysl, jen když vyhrajeme. Všechno v práci je nepřítel. Každý náš čin se zaměřuje na eliminaci jakékoli možnosti neúspěchu a zajištění úspěchu. Musíme chránit svůj pocit sebe sama za každou cenu.
3. Pracujte jako závislost. Jsme posedlí překonáním pocitu nedostatečnosti. Zdá se, že nikdy neděláme dost. Jsme perfekcionisté a znervózňuje nás neschopnost druhých. Naše touha po chvále a uznání je jako vědro s dírou na dně.
4. Pracujte jako zábava. Rozhlížíme se v práci a vidíme, že ostatní vypadají dobře, smějí se a mají z toho nádherný čas a máme podezření, že jsme minuli loď. Jiní dostávají povýšení a zdá se, že ovládli svět práce. Přepadá nás závist a žárlivost. Díváme se na práci jako na zdroj zábavy a zábavy, kterých se nějak neúčastníme.
5. Práce jako nepříjemnost. Potřeba vydělat si na živobytí je nešťastná náhoda přírody. Máme právo na život, který běží hladce. Nutnost vydělávat si výplatu nám brání v našem skutečném povolání slavného umělce nebo básníka. Jsme obětí práce a neustále srovnáváme svůj osud a postavení s ostatními. Máme nárok na mnohem víc.
6. Práce jako problém. Musíme si dát práci, abychom se chovali a přestali být tak nepředvídatelní a neukáznění. Kdyby mě všichni jen poslouchali, mohl bych napravit všechny konflikty, chyby v úsudku a chyby. Práce nemusí být tak chaotická.

Myslím, že během své kariéry se dokážu vidět ve všech šesti těchto zmatcích. Ve skutečnosti jsem některé dny zažil všech šest. Dharma mě učí, že problémem jsem já, ne práce. Je to naše vlastní mysl, která nás vězní v práci a ve všech životních záležitostech. A to je pouze prostřednictvím Buddha, Dharma a Sangha že můžeme vidět realitu a osvobodit svou mysl od tohoto koloběhu utrpení.

Nyní jsem se vrátil do práce na 2 1⁄2 měsíce. Buddhismus mi pomohl přeprogramovat svou mysl tak, že se méně zaměřuji na sebe a více na to, abych byl přínosem pro své pacienty, personál a kolegy lékaře. Výsledkem je mnohem méně dukkha a mnohem větší štěstí na pracovišti.

Děkuji.

Ken Mondal