Držím se svých zásad

Po dlouhém přemýšlení jsem se omezil v podstatě na dvě reakce na mou situaci. Jedním z nich je explodovat a způsobit mnoho škody jednomu nebo více jedincům a stát v tomto obrazu se všemi jeho nedostatky a problémy. Druhým je, když to překročí moji schopnost se s tím vyrovnat, odejít do izolace v ochranné vazbě a tam se soustředit na rozjímání a růst. Ochranná vazba (což obvykle znamená samovazbu) není v žádném případě utopie, ale mohla by se ukázat jako trochu více v souladu s tím, v co věřím.

V poslední době jsem četl dva časopisy, Mother Jones a Utne, a setkali se s mnoha upřímnými a oddanými jednotlivci, kteří pevně stojí v tom, v co věří, ať už je to antiglobalizace nebo pro-alternativa, řízení obnovitelných zdrojů nebo nenásilí. Dělají to tím, že žijí podle těchto ideálů. Takže vidím nejen určité praktikující dharmy, kteří žijí morálně, duchovně a prospěšně, ale také ty, kteří si nenárokují žádnou sektu, ale chtějí jen to nejlepší pro nás všechny a žijí to, o čem mluví. Docela mocný.

Když se pokouším žít podle Dharmy, jak bych to mohl udělat bez praktikování nenásilí a soucitu? Jednoduchá myšlenka, já vím, ale žít ji tváří v tvář tlaku vrstevníků a nálepce „zbabělec“ je silné, děsivé, upřímné, osvobozující a čestné.

Jistě, to, jak si o mně ostatní myslí, stále ovlivňuje mou nevyzrálou mysl, ale jsem ochoten ublížit sobě a bezpočtu ostatních ve snaze zastavit nehmotné, neustále se měnící myšlenky druhých o mně? Je děsivé pomyslet na to, jak snadné by bylo pokračovat v začarovaném kruhu ubližování, zvláště zde a zvláště když je to přesně to, co se od nás tady očekává.

Je možné, že můj jediný násilný čin by mohl ovlivnit mnoho úrovní života tak, že by mě a tomu, komu ubližuji, přirozeně způsobil dočasné utrpení i dlouhodobé utrpení se sklonem ubližovat dál. Mohlo by to dát výboru pro podmínečné propuštění důvod k tomu, aby nepropouštěla ​​žádnou vězněnou osobu s institucionálními přestupky, čímž by drželo více lidí zavřených, což by přeplnilo věznice. To by zase vyvolalo potřebu výstavby nových věznic, což by vyžadovalo peníze, které by mohly být použity na vzdělávání (jako se to stalo zde v letech 1995-2000). Poškodilo by to nejen vzdělávání dětí, ale i budoucnost komunit. Velká výstavba/destrukce, která je nutná pro zřízení nových věznic, by také ekologicky změnila a zničila některé ekosystémy.

Je to zdlouhavé, ale zní to trochu realisticky a já nechci pomáhat při vytváření takových problémů. Mám dost práce, aniž bych přiléval olej do ohně.

Moje touha fyzicky udeřit stále číhá v temném koutě, jen čekám na správný čas, aby se představila, ale když přemýšlím o těchto různých úrovních efektů a různých příjemcích těchto efektů, je pro mě alespoň možné udržet si ten drsný myšlenka z uchopení kontroly a způsobení zmatku. Doufám, že to zvládnu a nebudu tady reagovat škodlivě.