Meditace nad naším vzácným lidským životem

Uvažování o drahocenném lidském životě je v podstatě praxí radovat se. Pokud jste jako já, pravděpodobně trávíte mnohem více času starostmi než radováním. Ale pokud chceme žít život radostně – a kdo ne – cesta není dlážděna starostmi. První krok k Joyville je opravdu docela jednoduchý. Zdá se, že naše světské životy jsou poháněny starostmi. Takže to nejmenší, co můžeme udělat, než se každý den vrhneme na dálnici starostí, které nám v životě zbývají, je sednout si k rannímu cvičení a strávit pár minut radováním se z našeho drahocenného lidského života. Toto není jen jedna z nejhlubších každodenních praktik, které můžeme dělat, je to také jedna z nejčastěji opomíjených. Ale pokud to uděláme upřímně, mohlo by to mít za následek neutralizaci té znepokojivé mysli nebo alespoň uvést tyto obavy na pravou míru.

První věc, kterou je třeba pochopit, je samozřejmě to, že ne každý lidský život je vzácný lidský život. To, co činí lidský život cenným, jsou právě ty věci, které máme tendenci považovat za samozřejmé, alespoň ti z nás, kteří mají to štěstí, že žijeme v této zemi hojnosti.

Nemusíme se starat o to, odkud pochází naše další jídlo nebo co je v naší vodě. Tolik dětí narozených v Africe si neužívá vzácného lidského života. Patnáct tisíc zemře každý den na podvýživu nebo nemoci přenášené vodou.

Nemusíme se bát, že by do naší vesnice vtrhli vojáci nebo odpadlíci, nebo letadla shazovala bomby na naše školy.

Nemusíme se bát, že by do toho vtrhli vládní agenti rozjímání hale nebo našich domovech a uvězněte nás za držení obrázků a knih Jeho Svatosti Dalai Lama. Přemýšlejte o tom – máme lepší příležitost praktikovat dharmu než mniši a jeptišky žijící v Tibetu!

Jak se tedy naše starosti srovnávají se starostmi afrických matek, učitelů afghánských škol nebo uvězněných tibetských mnichů a jeptišek?

Každý okamžik, který strávím starostí o svůj světský život místo toho, abych se radoval ze svého drahocenného lidského života, je nejen obscénní z globálního hlediska, není to jen promarněná příležitost, je to akt zasazení dalšího semene nectnosti do mého obrovského úrodné pole negativních karmických plodů.

A tady je sudý větší tajné, podle našich učitelů (kterých si pravděpodobně nevážíme dost!). Všechny ty problémy, které nás trápí? Oni jsou také hodný radosti! Nejcennější lidský život je ten, který je vyvážený mezi neuvěřitelným štěstím a právě dostatečným protivenstvím, nespokojeností a utrpením, abychom se sem dostali každý rok na ústup. To je důvod, proč ze dvou vyšších znovuzrození v říši touhy, lidé a bohové, máme nejlepší místa v domě. Náš utrpení není hrubé utrpení, alespoň do smrti. Koneckonců žijeme v době a na místě historicky nebývalého pohodlí, pohodlí a hojnosti. Ne, naše utrpení je z větší části neuspokojivé. Nedostatek význam v našich světských životech. A právě tato všudypřítomná neuspokojivost v naší zkušenosti se světem nás přivádí do opatství Sravasti, co nás staví k nohám dobře kvalifikovaného duchovního mistra, která nás vystavuje čtyřem vznešeným pravdám a třem druhům velký soucit. A že dělá z nás nejšťastnější lidi na této planetě právě teď... bez ohledu na to, jak se cítíte v této degenerované době.

Ve skutečnosti je to právě tato degenerace v dnešním světě, která dělá z Dharmy drahokam plnící přání, kterým je. Zde je klíč ke skutečnému, trvalému a smysluplnému štěstí. Zde leží brána, která vede pryč od všudypřítomné neuspokojivosti.

Odhodlajme se tedy, že si začneme každý den zůstávat v pomíjivých životech připomínat si, co je zde v sázce, a radovat se z našeho neuvěřitelného štěstí, že máme v životě tolik protivenství, aby nás zahnalo do polštářů.

Není to bláznivá radost, kterou cítíme, ani vzrušené štěstí. Koneckonců nejsme jako ti poblouznění lidé v takzvané reality TV.

Je to tichá radost. Je to radost ze zadostiučinění pramenící z pocitu, že plně využíváme příležitostí, které se nám v tomto vzácném… lidském… životě…

Odpočiňte si v tomto pocitu na několik minut.