Meditační osnova: Připoutanost

Co je připoutanost?

Připevnění je mentální faktor, který zveličuje dobré vlastnosti předmětu, osoby, myšlenky atd. nebo projektuje dobré vlastnosti, které tam nejsou, a pak si přeje a lpí na předmětu. Vidí požadovanou věc jako trvalou, příjemnou, čistou a existující samou o sobě.

1. K jakým konkrétním věcem jsem připoután?
2. Jak se na tu osobu nebo věc dívám, když jsem k ní připoután? Jak se to jeví v mých očích?
3. Pokud ta osoba nebo věc existuje tak, jak se jeví mé připoutané mysli, proč to tak nevidí každý? Proč to někdy cítím jinak?
4. Jaký je realističtější postoj k této osobě nebo věci?

Nevýhody přílohy

1. Vyvolává nespokojenost a frustraci, protože neustále chceme více a lepší. To nám brání užívat si to, co máme.
2. Způsobuje, že emocionálně stoupáme a klesáme podle toho, zda máme to, k čemu jsme připoutáni, nebo ne.
3. Motivuje nás to domlouvat, manipulovat a spiknout, abychom dostali to, co chceme. Jednáme pokrytecky s postranními motivacemi a poškozujeme naše vztahy s ostatními.
4. Motivuje nás to jednat neeticky, abychom získali to, k čemu jsme připoutáni, a tím poškozovat ostatní a zvyšovat náš vlastní pocit sebenenávisti a viny.
5. Způsobuje, že mrháme svými životy honbou za radostmi, z nichž si žádnou nemůžeme vzít s sebou, až zemřeme. Mezitím náš potenciál rozvíjet vnitřní vlastnosti, jako je láska, soucit, štědrost, trpělivost a moudrost, zůstává nevyužit.

Vztah mezi připoutaností a hněvem

Když jsme k něčemu silně připoutáni, jsme zklamaní a rozzlobení, pokud to nedostaneme nebo jsme od toho odděleni, jakmile to máme. Vzpomeňte si na příklad ze svého života, kdy tomu tak bylo. Poté prozkoumejte:

1. Proč se zlobím? Jaký je vztah mezi mými a mými očekáváními hněv? Co jsem očekával od osoby, věci nebo situace, kterou neměla nebo nedělala?
2. Byla moje očekávání realistická? Byl problém v té osobě nebo věci nebo v mém uvažování měl člověk nebo předmět vlastnosti, které on, ona nebo ono neměl?
3. Jaký je realističtější pohled na tuto osobu, věc nebo situaci? Jak tento nový pohled ovlivní to, jak se cítím a mám k ní vztah atd.?

Vztah mezi připoutaností a strachem

1. Připevnění vyvolává v nás strach, že nedostaneme to, co chceme nebo potřebujeme. Rozpoznejte příklady ve svém životě, kdy jste se obávali nebo jste se obávali, že nedostanete to, co chcete. Poté prozkoumejte:
   • Opravdu ty věci potřebuji? Jaký je nejhorší scénář, který by se mohl stát, kdybych je nedostal? Je pravděpodobné, že se to stane? I kdyby tomu tak bylo, byl bych zcela bez nástrojů, jak situaci zvládnout, nebo existují věci, které bych mohl udělat, abych ji efektivně zvládl?
   • Co by se stalo, kdybych se vzdal připoutanosti k této osobě nebo věci? Jaký by byl můj život?
2. Připevnění vyvolává v nás strach, že ztratíme to, co máme. Poznejte příklady ze svého života, ve kterých tomu tak je.
   • Jaký je nejhorší scénář, který by se mohl stát, kdybych ztratil to, k čemu jsem byl připoután? Jaké mám interní nástroje, které by mi mohly pomoci situaci řešit, kdyby k tomu došlo?
   • Jaké by to bylo, kdybych se vzdal připoutanosti k této osobě nebo věci?
3. Připevnění vede ke spoluzávislým vztahům a setrvání ve škodlivých situacích ze strachu ze změny.
   • K čemu jsem připoután, co mě nutí setrvat v této situaci?
   • Stojí to za to být připoután? Je to ve skutečnosti tak úžasné jako moje připevnění si myslí, že je?
   • Co by se stalo, kdybych k němu přestal být připoután? Jaké interní a externí nástroje mám, aby mi pomohly situaci řešit?

Protijedy na připoutanost

Postoj ke kultivaci je vyvážený: odstraněním přehánění a projekcí, které na věci klademe, můžeme být ve vztahu k nim vyrovnanější. Bez uchopování a nutkavosti se můžeme zapojit a starat se zdravými způsoby.

Níže uvedené body jsou pro opakované zamyšlení. Samotné intelektuální porozumění jim nedává sílu nezbytnou k zastavení destruktivních vzorců. Je tedy prospěšné o těchto bodech opakovaně přemýšlet a dělat si z nich příklady ve svém vlastním životě.

Stanovení našich priorit

Přemýšlení o naší smrtelnosti nám pomáhá jasně vidět, co je v našem životě důležité.

1. Představte si okolnost, ve které umíráte: kde jste, jak umíráte, reakce přátel a rodiny. Jak se cítíte při umírání? Co se děje ve vaší mysli?
2. Zeptejte se sami sebe:
   • Vzhledem k tomu, že jednoho dne zemřu, co je v mém životě důležité?
   • Z čeho mám dobrý pocit, že jsem udělal?
   • čeho lituji?
   • Co chci dělat a nedělat, dokud jsem naživu?
   • Co mohu udělat, abych se připravil na smrt?
   • Jaké jsou moje priority v životě?

Připoutanost k hmotným statkům

1. Zamyslete se nad nevýhodami připoutanosti k těmto věcem.
2. Myslete na přechodnou povahu toho, k čemu jste připoutáni. Pokuste se přijmout, že změna je samotnou podstatou existence a že není realistické očekávat, že něco vnějšího bude trvalým zdrojem štěstí. Tím, že se pustí připevnění, můžeme si něco užít, když to je, a být uvolnění, když to není.
3. I když to dostanu, přinese mi to věčné štěstí? Vyřeší to všechny mé problémy? Jaké nové problémy vzniknou jeho získáním?
4. Zvažte nežádoucí vlastnosti předmětu. To nevede k negativnímu pohledu na osobu nebo věc, ale jednoduše nám to umožňuje zaujmout globálnější pohled na věc, a tak čelit pokřiveným připevnění. Vnímejte prostornost, která pramení z toho, že vidíte objekt takový, jaký je.

Připoutanost k tělu

1. Zamyslete se nad měnící se povahou tělo, od plodu, po kojence, dítě, dospělého, starého člověka. Bude můj tělo žít navždy?
2. Je můj tělo složený z čistých látek? Je to ze své podstaty krásné? Po smrti, co bude moje tělo se stane? Stojí to za to být připoután?
3. Existuje nějaká inherentní esence, která je moje tělo? Jsem můj? tělo?
4. Musíme se postarat o naše tělo, udržovat ji čistou a zdravou, protože je základem našeho vzácného lidského života. Prostřednictvím ochrany tohoto tělos moudrostí i bez připevnění, budeme schopni praktikovat Dharmu a prospívat vnímajícím bytostem.

Připoutanost k lidem

1. Připevnění a láska jsou různé emoce, i když naše city ke konkrétní osobě mohou být jejich směsicí.
   • Jaký je rozdíl mezi milováním někoho a připoutaností k němu?
   • Jak se má můj připevnění a očekávání, která ve mně vyvolává, zasahují do mé lásky k této osobě?
   • Vidím toho člověka realisticky? Jaké jsou jeho zlozvyky? Jaká jsou jeho omezení?
   • Snažte se přijmout jeho dobré vlastnosti i slabosti, aby vaše připevnění by se snížilo a mohli byste ho milovat více.
2. Je reálné si myslet, že můj vztah s touto osobou bude trvat navždy? Bude tato osoba žít věčně? Musím být v depresi nebo se cítit ztracený, pokud se vztah změní nebo pokud dotyčný zemřel? Jak mohu zpracovat smutek, který vyplývá ze změny? Jak jsem se mohl cítit a jednat?
3. Existuje nějaká neměnná podstata, kterou je tato osoba – něco, co vždy je a vždy jím bude?

Připoutanost k nápadům

Často lpíme na svých představách o tom, jak by se věci měly dělat, na svých názorech na to, kdo jsou ostatní a co by měli dělat, na svých přesvědčeních o podstatě života. Jsme pak naštvaní, když ostatní nesouhlasí s našimi myšlenkami.

1. Když někdo kritizuje moje nápady, kritizuje on nebo ona mě?
2. Je něco správné jen proto, že si to myslím?
3. Co by se stalo, kdybych dělal věci po způsobu druhého? Jak se mohu zbavit strachu ze ztráty moci nebo ze zneužití? Stalo by se to nutně, kdybych dělal věci po způsobu druhého?
4. Pokud vidíme nedostatky v plánu nebo myšlence druhého člověka, můžeme je vyjádřit laskavým způsobem, aniž bychom se bránili vlastním názory. Představte si, že se cítíte otevřeně a bez obrany, mluvíte pevně a jasně k druhému.

Připoutanost ke chvále, schválení a pověsti

1. Jak mi prospívá pochvala, schválení nebo pověst? Zabraňují nemoci nebo prodlužují můj život? Opravdu řeší problém sebenenávisti a viny? Očišťují můj negativ karma nebo mě přiblížit k osvobození nebo osvícení? Pokud ne, proč se k nim připoutat?
2. Chvála, uznání a reputace mohou být příjemné, ale pokud jsou naše připevnění způsobí, že jsme naštvaní, žárliví nebo nejistí, a tak se chováme negativně, jaký je pak smysl lpět jim?
3. Myslete na všechny nové problémy, které vytvářejí. Jiní od nás očekávají více, protože nás už nevidí realisticky, ale idealisticky. Je tak pravděpodobnější, že nás budou soudit, když uděláme malé chyby.
4. Představte si, že se vám dostane veškerého uznání, chvály a reputace, po kterých jste kdy toužili. Představte si, že lidé říkají nebo uznávají všechny věci, o kterých jste kdy doufali, že udělají. Užijte si z toho dobrý pocit. Pak se zeptejte sami sebe: „Opravdu mě to udělá věčně šťastným?

Cítit vděčnost za laskavost, které se nám dostalo od druhých

Abychom rozvinuli svůj pocit, že jsme propojeni se všemi ostatními a že jsme od nich příjemci velké laskavosti, uvažujte:

1. pomoc, kterou jsme dostali od přátel: podpora a povzbuzení, které jsme od nich dostali atd. Nemyslete na tyto činy způsobem, který zvyšuje připevněníspíše je uznávat jako činy lidské laskavosti.
2. prospěch, který jsme získali od rodičů, příbuzných a učitelů: péči, kterou nám věnovali, když jsme byli mladí, ochranu před nebezpečím, naše vzdělání. Skutečnost, že umí mluvit, pochází z úsilí těch, kteří se o nás starali, když jsme byli mladí, našich učitelů atd. Všechny talenty, schopnosti a dovednosti, které nyní máme, jsou zásluhou lidí, které jsme učili a školili. I když jsme se nechtěli učit a byli neukáznění, pokračovali ve snaze pomoci nám učit se.
3. pomoc od cizích lidí: budovy, které používáme, oblečení, které nosíme, jídlo, které jíme, po kterém jezdíme, to vše vytvořili lidé, které neznáme. Bez jejich úsilí ve společnosti bychom nebyli schopni přežít.
4. prospěch získaný od lidí, se kterými si nerozumíme, a lidí, kteří nám ublížili: ukazují nám, na čem musíme zapracovat, a poukazují na naše slabé stránky, abychom se mohli zlepšovat. Dávají nám šanci rozvinout trpělivost, toleranci a soucit, vlastnosti, které jsou nezbytné pro pokrok na cestě.

Láska

Láska je přání, aby ostatní měli štěstí a jeho příčiny. Pro každou skupinu lidí myslete na konkrétní jednotlivce a vytvářejte k nim lásku. Pak tento pocit zobecněte na celou skupinu.

1. Začněte tím, že si přejete, abyste se měli dobře a byli šťastní, ne sobeckým způsobem, ale proto, že si vážíte a staráte se o sebe jako o jednu z mnoha cítících bytostí. Postupně to rozšiřujte mezi přátele, neznámé, těžké lidi a všechny bytosti.
2. Přemýšlejte, pociťujte, představujte si: „Ať mí přátelé a všichni, kdo ke mně byli laskaví, mají štěstí a jeho příčiny. Ať jsou bez utrpení, zmatku a strachu. Kéž mají klidná, mírumilovná a naplněná srdce.“
3. Vytvářejte stejné pocity vůči těm, kteří jsou cizí.
4. Šiřte ten pocit na ty, kteří vám ublížili nebo s nimiž si nerozumíte. Uvědomte si, že dělají to, co považujete za nevhodné, protože zažívají bolest nebo zmatek. Jak úžasné by bylo, kdyby se jich zbavili.