Jak pracovat s úzkostí

Print Friendly, PDF & Email

Výtažek z titulu C​esta ke štěstí.

Přístup, který způsobuje úzkost

Když Buddha popsal vývoj samsáry – cyklus neustále se opakujících problémů, ve kterém jsme v současnosti chyceni, řekl, že jeho původ je v nevědomosti. Zde se jedná o specifický typ nevědomosti, kdy člověk nerozumí přirozené podstatě existence. Zatímco věci jsou závislé na ostatních faktorech a jsou v neustálém pohybu, nevědomost je vykresluje zcela jiným způsobem. Díky tomu vše vypadá osobně, jakoby všichni lidé a věci měli svou vlastní pevnou podstatu. Obzvláště my sami se vidíme velmi osobně, když si myslíme „Já. Moje problémy. Můj život. Moje rodina. Moje zaměstnání. Já, já, já.“

Nejprve vnímáme naše já jako existující; pak toto já opatrujeme nadevše. Pozorováním jak žijeme naše životy, vidíme, že jsme k tomuto já neuvěřitelně připoutaní a lpíme na něm. Chceme se o sebe starat. Chceme být šťastní. Tohle se nám líbí; tamto se nám nelíbí. Tohle chceme a tamto nechceme. Všichni ostatní jsou druzí. Já jsem první. Pochopitelně, jsme příliš zdvořilí, abychom to přiznali, ale když pozorujeme jak žijeme naše životy, je to evidentní.

Je jednoduché poznat, jak se úzkosti vyvíjejí právě kvůli přílišnému soustředění na „já“. Na planetě Zemi je více než 5 miliard lidí (v roce 2020 již více než 7 miliard, pozn. překladatele) a zilióny (anglický termín pro obrovské množství miliard) ostatních cítících bytostí napříč celým vesmírem, ale my děláme velký problém jen s jednou z nich – s naším já. Takové sebezaujetí je samozřejmě následováno úzkostí. Kvůli tomuto sobeckému přístupu věnujeme neuvěřitelné množství pozornosti všemu, co má něco společného s „já“. Tímto způsobem se i velmi malé věci, které mají co do činění se mnou, stávají mimořádně důležitými a my si z nich děláme starosti a stresujeme se jimi. Pro příklad, když sousedovo dítě jeden večer nevypracuje domácí úkol, nejsme z toho úzkostliví. Ale když naše dítě jeden večer nevypracuje domácí úkol – to je velký problém! Když je nabouráno auto někoho jiného, řekneme „Ano, to je špatné.“ a zapomeneme na to. Ale když někdo nabourá naše auto, stále o tom mluvíme a stěžujeme si dlouho. Když je kritizován náš kolega, nevadí nám to. Ale když sami dostaneme byť jen malou negativní zpětnou vazbu, naštveme se, jsme raněni nebo deprimováni.

Proč to tak je? Můžeme si všimnout, že úzkost velmi úzce souvisí se sebestředností. Čím více je naše myšlenka „Já jsem ten nejdůležitější ve vesmíru a vše, co se děje mně, je stěžejní“ větší, tím více úzkostliví budeme. Moje starostlivá mysl je velmi zajímavý jev. Minulý rok jsem absolvovala retreat na čtyři týdny, takže jsem se svou myslí strávila docela dlouhý čas a dobře jsem ji poznala. Odhaduji, že je podobná té vaší. Moje úzkostlivá mysl vybrala něco, co se stalo v mém životě – nezáleží na tom, o co jde. Pak jsem o tom neustále přemýšlela „Co kdyby se stalo tohle? Co kdyby se stalo tamto? Proč mi to ten člověk udělal? Jaktože se mi to stalo?“ a tak dále. Moje mysl by mohla strávit hodiny filozofováním, “psychologováním” a staráním se o tuto jednu věc. Vypadalo to, jakoby na světě nebylo důležitější nic než moje melodrama.

Když máme kvůli něčemu starosti a úzkosti, připadá nám to jako neuvěřitelně důležitá věc. Je to jakoby naše mysl neměla možnost volby – musí o ní přemýšlet, protože pro naši mysl má obrovský význam. Ale při mém retreatu jsem zaznamenala, že moje mysl bude každou meditaci nervózní z něčeho jiného. Nejspíš hledá rozmanitost! Je totiž příliš nudné být úzkostný jen kvůli jedné věci! Když jsem si dělala starosti o jednu, vypadalo to, že je ta nejdůležitější na světě a všechny ostatní tak důležité nebyly. Avšak jen do dalšího sezení a další starost se rázem stala nejdůležitější a všechno ostatní už tak špatné nebylo. Je to moje mysl, která vyhledává něco, s čím by si mohla dělat starosti. Skutečně nezáleží na tom, co to je za problém. Pokud jsem zvyklá být úzkostná, najdu problém, se kterým si budu dělat starosti. Pokud se mi žádný nepodaří najít, nějaký vymyslím nebo způsobím.

Jak pracovat s úzkostí

Všechno naše štěstí a utrpení nepocházejí od ostatních lidí nebo věcí, nýbrž z našich myslí. Jinými slovy, skutečná otázka není co se děje venku, ale co se děje uvnitř nás. Jak vnímáme situaci, záleží na tom, jak ji vidíme – jak interpretujeme co se děje, jak si situaci vysvětlujeme. A tak Buddha řekl, že všechny naše zážitky štěstí a utrpení nepocházejí od ostatních lidí nebo věcí, ale z našich myslí.

Mít smysl pro humor

Jak zacházíme s naší myslí, když jsme příliš sebestřední a úzkostliví? Je důležité naučit se smát se sami sobě. Skutečně máme opičí mysl, když přijde na úzkost, není to tak? Děláme si starosti o tohle a pak o tamto, jako opice skákající všude. Musíme být schopni zasmát se takové opici, namísto abychom ji brali příliš vážně a rozvíjet smysl pro humor, co se týká našich problémů. Občas jsou naše problémy docela legrační, že? Pokud bychom mohli kousek odstoupit a podívat se na naše problémy, mnoho z nich by působilo docela vtipně. Pokud by postava v telenovele měla náš problém nebo by jednala naším způsobem, smáli bychom se tomu. Občas dělám toto: Odstoupím a podívám se na sebe, „Ale, podívej jak se Chodron lituje. Fňuk, fňuk. Ve vesmíru je tolik cítících bytostí majících tolik různých zkušeností a chudinka Chodron se kopla do prstu.“

Statue near a lotus pond of a Buddha in meditation.
Všechny naše zážitky štěstí a utrpení nepocházejí od ostatních lidí nebo věcí, ale z našich myslí. (fotka od Elliot Brown)

Nemá smysl být úzkostlivý

Mít smysl pro humor a být schopný se zasmát sám sobě je jeden protijed. Ale pro ty z vás, kteří se sami sobě neumíte smát, existuje jiná cesta. Významný indický mistr Šantidéva nám radil „Máte-li problém a můžete jej vyřešit, není potřeba si kvůli němu dělat starosti, protože můžete něco udělat, abyste ho vyřešili. Na druhou stranu, pokud nemůžete udělat nic, abyste ho vyřešili, dělat si kvůli tomu starosti je zbytečné – problém to nevyřeší.” Ať už se na to podíváte jakkoliv, ať je problém řešitelný nebo neřešitelný, nemá smysl dělat si starosti nebo se zlobit. Pokuste se takto popřemýšlet o jednom z vašich problémů. Sedněte si na minutu a přemýšlejte, “Existuje něco, co bych pro to mohl udělat nebo ne?”. Jestliže ano, běžte a udělejte to – není potřeba jen sedět a dělat si starosti. Pokud není možné nic udělat pro zklidnění situace, je zbytečné dělat si starosti. Nechejte to odejít. Zkuste takto přemýšlet o problému a uvidíte, jestli to pomůže.

Nebát se, že ze sebe uděláme hlupáka

Občas jsme úzkostní a nervózní před novou situací. Obáváme se, že ze sebe uděláme hlupáky, myslíme si “Udělám něco špatně, budu vypadat jako hlupák a všichni se mi budou smát nebo si o mně budou myslet to špatné.” V těchto případech považuji za užitečné říct si: “Pokud se mohu vyhnout tomu, abych vypadala jako hlupák, udělám to. Ale pokud se něco stane a já budu vypadat jako hlupák, potom dobře, budiž.” Nikdy nemůžeme předjímat, co si ostatní lidé budou myslet nebo co řeknou za našimi zády. Možná to bude dobré, možná ne. V určité chvíli bychom to měli nechat jít a říct si “Je to v pořádku.” Začala jsem taktéž používat myšlenku “Pokud udělám něco hloupého a lidé o mně budou mít špatné mínění, je to v pořádku. Dělám chyby, takže není divu, pokud si jich ostatní všimnou. Ale pokud jsem schopna uznat své chyby a napravit je jak nejlépe to je možné, pak jsem učinila své zodpovědnosti zadost.”

Věnování více pozornosti ostatním

Jinou cestou jak se vypořádat s úzkostí je oslabování naší sebestřednosti a trénování naší mysli k zaměření pozornosti více na ostatní než na nás samotné. Neznamená to, že sebe budeme přehlížet. Potřebujeme si všímat i sami sebe, ale zdravým způsobem, nikoliv neuroticky a úzkostlivě. Pochopitelně musíme pečovat o své tělo a měli bychom se pokusit udržet naši mysl veselou. Můžeme toho docílit zdravým a relaxovaným způsobem tím, že budeme všímaví vůči tomu, co si myslíme, co říkáme a co děláme. Tento způsob soustředění na nás samotné je nezbytný a je součástí buddhistické praxe. Nicméně tento způsob je velmi odlišný od sebestřednosti, která nás udržuje zoufalé a neklidné, klade nepřiměřený důraz na nás a kvůli tomu dělá z komára velblouda.

Uvažování nad nevýhodami sebepředpojatosti

Uvažováním nad nevýhodami sebepředpojatosti zjistíme, že je lehčí tento přístup opustit. Když v naší mysli vyvstane, zaznamenáme jej a pomyslíme si “Budu-li následovat tento sebestředný přístup, způsobí mi to problémy. Proto tento způsob myšlení nebudu následovat a otočím pozornost tak, abych viděla z větší perspektivy – takové, která zahrnuje přání a potřeby všech zúčastněných.” Potom můžeme využít stejné množství energie k tomu, abychom byli citliví vůči ostatním a rozvíjeli k nim vřelé srdce. Když na ostatní nahlížíme s otevřenou myslí, rozpoznáme, že všichni chtějí být šťastní a bez utrpení stejně jako to chceme my. Když otevřeme naše srdce takové skutečnosti, nezůstane v nás žádný prostor pro sebestřednou úzkost. Podívejte se na váš vlastní život, když bylo vaše srdce naplněno skutečnou laskavostí k ostatním, byli jste ve stejnou chvíli deprimovaní nebo úzkostliví? Je to nemožné. (poznámka překladatele: Zde dodám, že pokud jsme laskaví, veselí a prospěšní druhým, nezbývá již žádný prostor v mysli k tomu, abychom zároveň byli negativní a ubližovali špatnou myšlenkou, slovem nebo činem.)

Rozvíjení vyrovnanosti

Někteří lidé si mohou myslet “Ale já pečuji o ostatní a to je příčinou mé úzkosti” nebo “Protože příliš pečuji o mé děti a rodiče, mám o ně neustále strach.”

Tento způsob péče není dobrosrdečnou milující laskavostí, kterou se snažíme rozvíjet v buddhistické praxi. Tento způsob péče je limitován jen na pár lidí. Kdo jsou lidé, o které se tolik staráme? Všichni, kteří náleží ke “mně” – moje děti, moji rodiče, moji přátelé, moje rodina. Jsme zase zpátky u “já, já, já”, je to tak? Tento způsob péče o ostatní není tím, který se zde snažíme rozvíjet. Namísto toho se chceme naučit pečovat a starat se o ostatní nestranně, bez přemýšlení, že některé bytosti jsou více důležité a na ostatních nezáleží. Čím více budeme schopni zachovat vyrovnanost a otevřené pečující srdce směrem ke všem, tím více se budeme cítit blíže k ostatním a tím více budeme schopni je pochopit. Měli bychom trénovat naši mysl v tomto širokém přístupu, rozšiřovat naši starostlivost z malé skupiny lidí kolem nás tak, aby se postupně dostala ke všem – těm, které známe a těm, které neznáme a zejména těm, které nyní nemáme rádi.

Abychom toho dosáhli, začněte pomyšlením “Všichni chtějí být šťastní jako já a nikdo nechce trpět, jako já. Když se zaměříme jen na tuto myšlenku, v našich myslích nezbývá žádný prostor pro úzkost. Když se na každou živou bytost podíváme s touto myšlenkou a mysl do ní ponoříme, naše mysl se automaticky stane velmi otevřenou a pečující. Zkuste to udělat dnes. Pokaždé když se díváte na lidi – například když jste v obchodě, na ulici, v autobusu – pomyslete si “Tohle je cítící bytost, která má pocity, někdo, kdo chce být šťastný a nechce trpět. Tento člověk je stejný jako já.” Přijdete na to, že už nadále nebudete mít pocit, že jsou to úplně cizí lidé. Pocítíte, že je nějakým způsobem znáte a budete každého z nich respektovat.

Uvažování o laskavosti ostatních

Když přemýšlíme o laskavosti ostatních, naše nálada a způsob, jakým vidíme ostatní, se zcela změní. Obvykle nemyslíme na laskavost ostatních vůči nám, ale naši laskavost k nim. Namísto toho se zaměříme na myšlenku “Staral jsem se o ně a tak moc jim pomohl a oni to ani neocenili.” To nás činí velmi úzkostnými a začínáme mít starosti “Udělal jsem pro toho člověka něco hezkého, ale on mě nemá rád.” nebo “Pomohl jsem tomu člověku, ale on si ani nevšiml jak moc jsem mu pomohl.” nebo “Nikdo si mě neváží. Jak je možné, že mě nikdo nemá rád?” V těchto případech si vzala slovo naše opičí mysl. Zaměřujeme se tak sebestředně na to, jak jsme byli milí na ostatní a jak málo nás ocenili, dokonce i když se nás někdo zeptá “Jak ti mohu pomoct?” myslíme si, “Co ode mě chceš?” Naše sebezaujetí v nás vzbuzuje podezřívavost a neschopnost vidět a přijmout laskavost a lásku, kterou nám ostatní dávají.

Laskavost našich přátel a příbuzných

Meditováním nad laskavostí ostatních uvidíme, že jsme příjemci neuvěřitelného objemu laskavosti a lásky ostatních. Při praxi této meditace nejprve pomyslete na laskavost vašich přátel a příbuzných, všechny ty rozmanité věci, které pro vás udělali nebo vám dali. Začněte lidmi, kteří se o vás starali, když jste byli dětmi. Když uvidíte rodiče, jak pečují o své děti, pomyslete si “O mě se někdo také takto staral.” a “Mně také někdo dal milující pozornost a postaral se o mě.” Kdyby nám takto nikdo nevěnoval pozornost a péči, nebyli bychom dnes naživu. Nezáleží na tom, z jaké rodiny pocházíme, někdo se o nás postaral. Skutečnost že žijeme je důkazem tohoto tvrzení, protože jako děti se o sebe nemůžeme postarat.

Laskavost lidí, kteří nás učili

Zamyslete se nad neuvěřitelnou laskavostí, kterou jsme obdrželi od těch, kteří nás naučili mluvit. Navštívila jsem kamarádku a její dvouleté dítě, které se učilo mluvit. Seděla jsem tam a sledovala, jak moje kamarádka neustále dokola opakovala slova a tak se její dítě mohlo naučit mluvit. Představte si, že jiní lidé tohle udělali pro nás! Vnímáme naši schopnost mluvit jako samozřejmost, ale když nad tím přemýšlíme, vidíme, že ostatní lidé strávili mnoho času tím, aby nás naučili mluvit, tvořit věty a vyslovovat slova. To je obrovský objem laskavosti, který jsme dostali od ostatních, je to tak? Kde bychom byli, kdyby nás nikdo nenaučil mluvit? Nenaučili jsme se to sami. Ostatní nás to naučili. Vše, co jsme se naučili v průběhu dětství a vše, co se stále učíme jako dospělí – každou novou věc, která přichází do našich životů a obohacuje nás – dostáváme díky laskavosti ostatních. Všechny naše znalosti a každý z našich talentů existují, protože nás ostatní učili a pomáhali nám je rozvíjet.

Laskavost neznámých

Představte si obrovskou laskavost, kterou přijímáme od lidí, které neznáme. Mnoho bytostí, které neznáme osobně, vykonalo věci, které nám pomohly. Například jsme dostali vzdělání díky laskavosti těch, kteří věnovali své životy stavbě škol a založení vzdělávacích programů. Jezdíme po silnicích, které existují díky úsilí mnoha inženýrů a stavařů, které jsme nikdy nepotkali. Možná neznáme lidi, kteří postavili náš dům, architekty, inženýry, stavební skupiny, instalatéry, elektrikáře, malíře a tak dále. Možná stavěli náš dům v létě, v době velkých veder. Neznáme tyto lidi, ale díky jejich laskavosti a snaze máme domy, ve kterých můžeme žít a chrámy, kam můžeme přijít a společně se sejít. Nevíme, kterým lidem bychom měli říct “Děkuji.” Jednoduše přijdeme, využíváme budovy a máme prospěch z jejich úsilí. Zřídkakdy uvažujeme o tom, čím si museli projít, abychom mohli žít tak pohodlně.

Vzít si dobré ze zlého

Následně popřemýšlíme nad tím, jak mít prospěch od těch, kteří nám ublížili. Může se zdát, že nám ublížili, ale když se na věc podíváme jiným způsobem, dostali jsme od nich něco prospěšného. Například pár roků zpátky někdo udělal něco docela špatného za mými zády. Tehdy jsem byla velmi naštvaná a říkala jsem si “To je ale hnusné. Jak mi to ten člověk mohl udělat?.” Nyní si uvědomuji, že jsem měla štěstí, když se mi tato věc stala, protože v mém životě otevřela nový směr. Pokud by ke mně tento člověk nebyl tak krutý, stále bych dělala co jsem dělala předtím a pravděpodobně bych uvízla ve starých kolejích. Ale jednání této osoby mě postrčilo k větší kreativitě. I když zpočátku byla situace velmi bolestivá, z dlouhodobého hlediska měla na můj život velmi dobrý vliv. Přiměla mě k růstu a rozvíjení dalších talentů. Takže i když lidi nebo situace vnímáme jako špatné, v dlouhodobém pohledu se mohou změnit v dobré.

Je zajímavé podívat se na některé z našich současných problémů z perspektivy. Místo toho, abychom si dělali starosti z našich současných problémů, pomyslete si “Možná za pár let, když uvidím věci z větší dálky, budu schopná podívat se na lidi způsobující tento problém a uvidím, že šlo skutečně o prospěšnou situaci. Budu schopná ji vidět jako něco, co mě postrčilo novým směrem.” Zkuste o svých dnešních problémech uvažovat tímto způsobem. Pokud to uděláme, nynější úzkost se zastaví a naše srdce bude pomalu naplňováno schopností ocenit laskavost ostatních.

Cítíme se zaseknutí a osamocení v našem problému

Meditování nad laskavostí ostatních je velmi důležitá. Tak se posaďte a postupujte pomalu. Pomyslete na všechny jednotlivce, díky kterým máte nějaký prospěch, i ty, které neznáte, jako lidi, kteří vyrobili vaše auta, knihy které čtete a ty, kteří odvážejí odpadky. Znáte popeláře ve vašem okolí? Já neznám žádného v mém okolí. Často je ani nevidím. Oni jsou ale neuvěřitelně laskaví. Pokud by každý týden neodvezli mé odpadky pryč, měla bych velký problém! Mnoho lidí nám slouží různými způsoby. Pokud umíme otevřít naše srdce a vidět, jak moc jsme od nich dostali, náš postoj se zcela změní. Staneme se vděčnými, spokojenými a radostnými.

Když se nacházíme uprostřed problému, máme pocit, že nám nikdo nepomáhá. Cítíme se s problémem osamoceni. Ale když projdeme takovou meditací, uvidíme, že ve skutečnosti nám pomáhá mnoho lidí. Dokonce i více lidí by nám mohlo pomoci, kdybychom se vůči jejich dávání otevřeli. Budeme-li takto myslet, naše úzkost zmizí. Neuvízneme osamoceni v našem problému, protože uvidíme, že ve skutečnosti je kolem nás dost pomoci.

Překonání úzkosti rozvíjením lásky a soucitu

Poté, co meditujeme o laskavosti druhých, je jednoduché od nich vnímat lásku a soucit. Láska je přání, aby měly cítící bytosti štěstí a jeho příčiny. Soucit je přání, aby byly prosty utrpení a jeho příčin. Když velká láska a velký soucit přebývají v našich srdcích, budeme chtít převzít odpovědnost ve prospěch všech ostatních a budeme mít velké odhodlání tak učinit. Z tohoto vychází bódhičita, altruistický záměr stát se buddhou za účelem co nejefektivněji pomoci druhým. Když máme tento altruistický záměr stát se buddhou, stáváme se bódhisattvou. Když jsme bódhisattvou, je zaručeno, že nebudeme trpět úzkostí. Podívejte se na Kuan Yin.1 Dívá se na všechny cítící bytosti a přeje si, aby byly šťastné. Dělá vše, co je v jejích silách, aby se o nás postarala, ale nikdy není nervózní, naštvaná, rozrušená nebo ve stresu. Je schopná udělat to, co je potřeba udělat, aby pomohla ostatním a zbytek nechává jít. Nikdy jsme neslyšeli, že by Kuan Yin trpěla depresí nebo měla panické ataky. Je schopná snést vše, co se děje. Také toho můžeme dosáhnout.

Můžeme se ke Kuan Yin obrátit pro inspiraci, když praktikujeme Dharmu. Je ztělesněním a reprezentací velké lásky a velkého soucítění ke všem cítícím bytostem. Kuan Yin byla běžnou bytostí jako my, se všemi stejnými rozpaky a úzkostmi. Skrze praktikování cesty s velkým úsilím rozvinula tak krásné kvality stala se bódhisattvou. Budeme-li studovat Dharmu a praktikovat stejným způsobem, můžeme rozvinout kvality stejně jako ona.

V angličtině: Dealing with anxiety


  1. Kuan Yin – ženská podoba původně indického bódhisattvy soucitu Avalókitéšvary [poznámka překladatele, zdroj Wikipedia] 

Find more on these topics: , , , , ,